Patnáctka věcí, které nezažijete, když nepracujete s partnerem v jedné firmě...
... a které vám budou zatraceně chybět, pokud jste je jednou zakusili, stejně jako mně. S mým mužem, který není můj muž a nežijeme spolu, už nemáme společné pracoviště, takže už se mi asi nikde nepovede:
- každé ráno se s ním sejít - bylo by to jiné, kdybychom spolu žili, ale třináct let jsme existovali takhle...
- nebo po společně strávené noci se nemuset loučit (to už je ale tak dávno!)
- mít přítele ve spíše nepřátelském prostředí - měla jsem i svou nejoblíbenější kolegyni mzdovou účetní Janičku, ale ani ta už tam není, takže si budu muset najít někoho jiného... (a někdo mě napadá! ;) )
- přežít s ním všechny nepříjemné záležitosti v podobě bezpečnostních školení či rádoby slavnostních obědů
- nacházet u něj pochopení stran (ne)spokojenosti se zaměstnavatelem či kolegy - ne že by vás partner pracující jinde neposlouchal, ale to pochopení nebude kvůli neznalosti prostředí nikdy takové...
- chápat situace, o kterých vypráví on
- mít osm hodin denně poblíž ochrannou náruč; i ta objetí, která jsem si někdy vynutila, mi budou chybět...
- navzájem si pomáhat - rozumějte mmj. spolupracovat bez takové té rivality, která mezi kolegy (alespoň u nás ve firmě) je...
- vyměňovat si informace
- profitovat z jeho pracovní pozice - v mém případě to byla vždy milá obsluha, když jsem chtěla natankovat...
- dělit se s ním o svačiny či obědy - upéct třeba perník, donést ho do práce a dát si ho tam s ním nebo k němu chodit na obědy a dávat mu ochutnat z mého talíře...
- dostat papírový kapesníček, kdykoliv si vzpomenu, že ho chci... :)
- odcházet společně z práce a poté jít třeba na malý odpolední výlet, na piknik, k vodě nebo pouštět draka nebo společně nakupovat... všechno to prostě bylo nějak logisticky jednodušší
- vyprávět mu o flirtech a poblázněních kolegy, které zná, ale to bude asi jen naše specialita...
- večer se ho po skypu ptát: "V kolik ráno přijdeš?" a těšit se na to...
Komentáře
Okomentovat