Instantní lovestory

Moje lovestory, která vlastně vůbec žádnou lovestory ve skutečnosti není, je nejdelší snovou lovestory mého života. Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem si přemýšlela nad tím, že v létě uplynulo pět let od okamžiku, kdy se mi barevnější Roman na první pohled zalíbil. Pět let! Nebylo to celou dobu tak, že bych na něj na chvíli nemohla zapomenout, občas to bylo takové příležitostné, ale to okouzlení jím tam celou tu dobu někde je. Začátkem léta jsem tu sice hlásala, že už si se sebou nenechám pohrávat, ale já to asi neumím...

Brání mi v tom jeho milý úsměv, něžný pohled a to, jak mi říká Lenčí!

---

Jsou to jen takové maličkosti, ale působí na mě jako návnada. - Snadná kořist; těší mě. - Chtěla bych takových pomíjivých okamžiků víc. Vlastně bych chtěla, aby vůbec nebyly pomíjivé. Třeba taková představa milých lichotek, které by mi šeptal do ucha, zatímco by mě hladil po vlasech...

Ale to je jen takový sen! Výplod mé asi choré mysli či příliš bujné fantazie a nebo další příznak mnoha předchozích nenaplněných snů. Je to jako instantní polívka. Nasypete do hrníčku pár vybraných úsměvů, rozzářených pohledů, pytlík písmenkových těstovin a zalijete horkou vodou. A pak v hrníčku dlouze hledáte písmenka. Tamhle je R a tamhle O, chvilka hledaní a mám i M a, když na lžíci nabírám A, shodou okolností je tam i N. Po dalším M hledám I, pak L, rozvařené U se mi pleje s J, ale potřebuju obě, a slovo dokončuje E. Na další slovo potřebuji další L, další E a další N, ale kde je K? Mám ho! Stačí už jen najít U a příběh je kompletní. Naservírovaný na talíři. Problém je, že je to slabý vývar a pár nudlí. Mám po nich ještě větší hlad.

Potřebuju víc nudlí a na silnější základ i víc úsměvů, při kterých se mu kolem očí dělají vrásky, potřebuju cítit zájem, potřebuju se ho dotýkat, abych věděla, že je skutečný, potřebuju, aby z mého světa tak rychle nemizel a nezanechával mě tam zmatenou, toužící a uchvácenou límečkem světle modré košile.

I když on asi nic nezpůsobil. On jen svým způsobem reaguje na nastalou situaci.

A pokud jsem se za pět let nedočkala ničeho víc, mělo by mi být jasné, že se už asi nedočkám.

Mělo by... ale mně se nechce!