Šílený vztah je taky vztah!

Druhý první rande bylo divný. Druhý druhý rande už bylo míň divný. První třetí rande bylo šílený! Přesto jsem velkou část společného odpoledne byla šťastná.

Ne, nepřišel na neckyádu, kde jsem byla beruškou. Prý byl v práci... Ozval se až o den později. A pozval mě opět k sobě do Hor. Prý aby smečka byla kompletní! Beruška, vlčák a magor? Jo, budeme slušnej oddíl! S tímhle vědomím tam druhý den jedu bez obav, asi jen s mírnou nervozitou odpovídající třetí schůzce.

Pes mě nesežral. Vlastně mě nadšeně vítal a docela hezky jsme si spolu na zahradě hráli, než se Roman, který při čekání na mě usnul, probudil. Ten mě nijak zvlášť nevítal. Tu naši druhou první pusu jsem musela dát já jemu, jako zcela spontánní poděkování za kuličku do ložiska (rozumějte dárek) z Rakouska. Vzhledem k tomu, jak to prezentoval, mě ta blbá kulička fakt potěšila; jen jsem ji tam teda nakonec zapomněla.

V tu chvíli nevím, jak dalece má promyšlen plán na odpoledne; slibuje mi návštěvu kavárny a procházku se psem.

Kavárna

Konzumace: pivo a rum / ledová káva

Představení štamgastům: moje nejlepší kamarádka

Největší bizár: sdělení bývalé kolegyně sedící s námi u stolu, poté co se vzpamatovala z toho, že jsem tam s ním a že to není náhoda: "měla bys vědět, že sem jezdí i jiné ženy" a následný rozhovor nás tří o paní Jiřině

Po návštěvě kavárny se ještě zastavíme u něj doma, společně s maminkou mě zvou na návštěvu k ní, sedíme v babičkovské kuchyni a stará paní očividně nechápe, proč tam jsem; ptá se mě, odkud jsem, a když zjišťuje, že nejsem místní, neváhá se zeptat, jestli jsem se do Hor přivdala. Neumím vztahy a týká se to i těch s maminkami, byť je to velmi milá paní...

Vyrážíme ven. Zkonzumovaný alkohol dělá z mého letitého idola citlivého a něžného muže - tak to vnímám, ale možná je to jen skvělý herecký výkon; po letech se konečně ocitáme v objetí, pus je nepočítaně, pohlazení po vlasech ještě víc a promluvy jsou osobní, doprovázené komplimenty a vyznáními. Ano, to je ten okamžik, kdy jsem šťastná, když se za ruce vedeme ulicí a každou chvíli se zastavujeme, aby mě obejmul nebo políbil. Jo, už to pak nebyly jen letmé pusy a ani úplně cudné dotyky.

Místní putyka č. 1

Konzumace: pivo a rum / ovocný birell

Představení štamgastům: moje nová přítelkyně

Největší bizár: pes skákající na stůl a svrhávající pivo na novou přítelkyni, která ho tudíž má nejen po celých nohách, ale až v kalhotkách a lepí, takže proč bychom se nelepili!

Po opuštění zahrádky onoho penzionu intimní doteky nabírají na četnosti i intenzitě. Baráky nebaráky. Procházka však přechází do míst, kde převládají nebaráky, stále však civilizace a žádná divočina. Asi jsem nemravná, když netrvám na méně či vůbec exponovaném místě a na lavičce u cesty se... ehm, o něco neúspěšně pokoušíme... ehm, dokonce natolik nešťastně, že to končí spoustou krve na nás obou, na lavičce i pod lavičkou... To nechceš! V tuhle chvíli spíš chceš trochu obav a starostlivosti, ale kompenzuje to alespoň ta chvilková iluze lásky v kombinaci s chtíčem. Jo, pokoušíme se o kus dál, na cestě v lesíku o něco dalšího... ehm, neúspěšně. To taky nechceš!!!

Tyhle situace taky moc neumím, je mi trapně. Asi dost zbytečně se opakovaně omlouvám, on mě uklidňuje, přesto stále naléhá. Když nad tím přemýšlím zpětně, už to vidím jinak, asi bych očekávala trochu jiný přístup... minimálně že mě zatáhne do hloubi lesa :D, když už ne domů do postele (i další návrhy čítají zahradu a nikoliv ložnici).

Cestou potkáváme pro mě cizí lidi, kteří mě před ním varují. Vlastně i on se mi opakovaně snaží vysvětlit, že je magor... jenže já se do něj před lety zamilovala právě proto že je magor! Neměla bych si však stanovit nějaké hranice?

Místní putyka č. 2

Konzumace: pivo a další panák / limonáda

Představení štamgastům: moje paní

Největší bizár: otázka výčepního, zda jsem ta z vedlejšího horského střediska, následovaná mou zcela klidnou odpovědí, že to bude asi nějaká jiná paní

Ne, Jiřina není z onoho horského střediska, jestli se tam teda nepřestěhovala (to jsem na začátku odpoledne v kavárně při rozhovoru o ní a jejích životních peripetiích netušila, že bych tuhle zásadní indicií měla vyzískat). Tak nevím, kolik těch žen je... a jestli je takhle jako mě vodí po městě... a nebo jestli tu jedinou si neváhá bez rozpaků vzít i domů...

Ano, je to magor a má problém s alkoholem.

Ano, já taky nejsem normální, ale je to můj život a líp ho asi neumím.

Nechci ho za muže (vlastně si už ani neumím představit, že bych sdílela domácnost s kýmkoliv), chci jen chvíli být šťastná! Třeba to další - první čtvrté - rande, které jsme si slíbili, bude míň šílené.

Třeba to další rande bude.