Fakt nevím, jak se dělá vztah...

Kdyby tak existoval nějaký návod na vztahy!

Nevím teda, zda by mi pomohl s tím mým atypickým, který předem vnímám tak, že skončí špatně (přesto si ho chci užít!). No, já vlastně ani nevím, jestli je to vztah ve více než obecném smyslu slova...

Je to vztah?!

Má to své kouzlo a je to divný zároveň. Chci to, chci toho víc a přesto se bojím. Moc nad tím přemýšlím a přitom bych to chtěla nechat jen tak plynout. Je třeba se tomu poddat, přesto se pořád zdráhám projevit svoje emoce.

Je větší blázen on a nebo já?!

Zamilovávám se na první pohled. Do něj před dvanácti lety; nevěřila jsem, že bych s ním někdy něco mohla mít, ale občas jsem se tím snem nechala hodně unášet, občas jsem se snažila se s ním sblížit, občas jsem na jeho existenci ale i zapomněla. Jemu ten zájem mladší holky asi dělal dobře, nikdy mě neodmítl, naopak mi později sliboval i to, o čem jsem se ani snít neopovažovala, tehdy se bohužel stalo jen málo z toho.

Existuje šance, že se to všechno ještě stane?

Říkali mi: "Nevěř mu," ale já jsem se o všem chtěla přesvědčit sama, dostával nové a nové šance, aby mi dokázal, že si můj zájem zaslouží. Každá jiná by s ním trpělivost dávno neměla, každá jiná totiž asi ví, jak se dělá vztah.

Naučím se to někdy i já?

Přestanu přemýšlet noc a den (to jako bez přehánění!), co mu napsat, když je pracovně pryč, aby ho to potěšilo a nevyděsilo zároveň, aby to bylo trochu vtipné, ale i bláznivé jako já, aby v tom byl aspoň náznak citů, ale aby to nebylo příliš závazné? Neměla bych přirozeně nejen vycítit obsah toho sdělení, ale i mít potřebu to udělat dřív než po přečtení článku na téma Jak udržovat vztah na dálku?

Získám časem pocit, že to dělám správně?

Pochybuju o tom, když ta zpráva zůstává bez reakce (přitom třeba taky jen potřebuje přemýšlet nad správnými slovy noc a den a nebo má prostě při práci na lásku příliš nízkou hladinu alkoholu v krvi), a vrací mě to zpátky, příště budu jednu zprávu psát týden nebo ji radši nepošlu vůbec! A takhle zdlouhavě přemýšlím nad vším. Chtěla bych, aby se ten vztah přirozeně vyvíjel, a přitom to chci mít pod kontrolou. Chci sex, ale nechci vztah stojící jen na chtíči; chci, aby se to stalo přirozeně, ale zároveň se té animálnosti braním, jinak by stačilo podlehnout jeho svodům. Potřebuju to dění mít aspoň částečně ve své režii, ale přitom je vždy všechno, jak chce on.

Najdeme někdy společnou cestu?

Jsem s ním šťastná, když on chce; umí to se mnou, říká mi věci, které každá žena chce slyšet. On vztahy umí teoreticky velmi dobře, praxe začíná pokulhávat, když chci víc... víc času, víc společných aktivit, víc zájmu... A to toho tolik nechci! Vlastně by mi nejvíc vyhovoval mingle vztah (třebas mnohoženství, když to zvládne!), jednou, dvakrát za týden být s ním... ne jednou, dvakrát za měsíc!

Budu umět udělat šťastným já jeho?

Možná i v tom je kámen úrazu; co když to s ním Jiřina umí líp? Už asi vím, která to je. Jak on pořád mluví a já ho pořád poslouchám, umím najít ty nuance v jeho sděleních a vytěžit potřebné informace. Nevím, jestli krom Jiřiny udržuje vztah i s jinou Jiřinou nebo Maruškou, ani to asi zjišťovat nechci. Chci jen být šťastná a chci, aby byl šťastný on se mnou. Snad se mi to alespoň trochu daří, když ty kontakty udržujeme celé léto...

Prožijeme spolu i podzim?

Budeme pouštět konečně draka? Bude někdy ta slibovaná grilovačka? Půjdeme na výlet do Hor? A na pouť? Dokoukáme všechny ty filmy, ze kterých on používá citáty a já je neznám? Vezme mě s sebou na cvičák? Uvaří mi ten nejvymazlenější segedýn? Budu mu někdy moct uvařit já? A budeme spolu v zimě zase stavět sněhuláka? 

Jo, chtěla bych tuto blízkou společnou budoucnost aspoň tušit v obrysech!

P. S.: Páté rande být mělo, nedošlo na něj z důvodu zdravotní indispozice (neříkal mi, ať nejezdím, já říkala jemu, ať prostě odpočívá, dokud může).