Když už i erotomanka kroutí hlavou...

Ani egocentrický mýtoman nemohl věřit tomu, že setkání s erotomankou bylo náhodné! Ale já jsem ho prostě musela vidět!!! V čas jeho očekávaného příjezdu jsem se postavila div ne přímo do hlavní brány a odsud zamířila přesně tím směrem, kam jel on, a tvářila se, jak nutně tam potřebuju jít.

"Ahoj Lenďo!"

Můžu mu věřit alespoň ten pozdrav?

---

Nic víc, totiž ne! :( Ono vlastně ani toho, co by mě potěšilo, kdybych tomu věřila, moc nebylo. Snad jen první část následujícího sdělení:

"Musíme se domluvit a musíš přijet, až bude hezky..."

Aha. Minule nebylo dost hezky. Model do méně hezkého počasí už asi má. Musím přijet do Hor, pokud ho chci vidět. A domluvíme se na něčem kdy? Až naprší a uschne. Vlastně ne, až bude hezky! Ani se nesnažil se mi omluvit. A nehladil mě po ramínku jako minule.

Takhle jsem si naše první setkání poté, co se vymluvil z toho rande, o kterém jsem tak moc snila, fakt nepředstavovala. A už vůbec mi neměl říkat:

"Ty ses mi pak už vůbec neozvala..."

Neustále mi zdůrazňuje, že mu je padesát. Tak proč se tak proboha nechová?

Bylo by mi líp, kdyby mi na férovku řekl, že nemá zájem!

Já se v téhle situaci myšlenek na něj stále ještě nedokážu vzdát, zvlášť když jsem se na něj zase nemohla vynadívat!!!

P.S.: už nežeru :) na horské túry musí být člověk fit... ;)

P.P.S.: ne, nemyslím si, že tam půjdu s ním... :(

P.P.P.S.: jo, já bych tam přes to všechno s ním jít chtěla...