Rivalka

Jmenuje se Anna, všichni jí říkají Andulka. Vlastně jí mám docela ráda... krom dnů, kdy přijíždí anděl. V ty dny přestává pro mě být Andulkou a stává se rivalkou.

---

Je to ten typ ženy, která to s muži po mnoha nesčetných zkušenostech prostě umí. Dle mého názoru, který je názorem ženy, tudíž v této záležitosti o ničem nevypovídající, na ní není nic zvláštního... nic zajímavého... Přesto se kolem ní všichni ti chlapi motají a rozplývají se... a ti plaší a nesmělí (tzn. můj anděl, protože žádný jiný nesmělý muž tam není) se osmělují... ne moc, ale přece!

A v tomto konkrétním případě plachého muže se pro změnu rozplývá ona nad ním. Nad mým andělem! Jak je hodný! Jak je skromný! A že je to její oblíbenec! A vědí to skoro všichni, protože všem to poví!

Byť mám názor podobný, neví o tom skoro nikdo...

A jak ona to s těmi muži umí, umí to i s andělem. S andělem, který přijíždí pravidelně mnoho měsíců a přesto mám pocit, že se tam stále necítí úplně dobře - je totiž trochu jako já... za jakýkoliv milý lidský kontakt je vděčný. A je-li to iniciativa ženy, byť ženy o pár let starší než je on sám, má radost o to větší. Jak ten se na ní usmívá! Podobně jako na mě... :(

Rivalka Anna má navíc tu výhodu, že není zavřená ve sterilní kanceláři, ale je přímo mezi těmi mužnými kolegy. A má dvoukoruny! Na rozdíl ode mě... :(

Jistě znáte film Jáchyme, hoď ho do stroje! - pamatujete si na Františka, jak si do automatu k Janě chodil měnit drobné? Byl nesmělý a prodavačka Jana... hmm, tooo... jestli vona se mu třeba... jestli se mu ne... ne... nelíbila... Líbila! Proto si k ní chodil měnit drobné...

A ten můj si je k Anně chodí měnit proč? Jistě proto, že je potřebuje!!!

Možná bych měla začít sbírat drobné... Dvoukoruny...

Související články:

Rozhovor s rivalkou o panu andělovi (15. května 2009)

Jak jsem pana anděla dala všanc rivalce Anně (12. června 2009)

Koho se anděl bojí? (23. června 2009)