Vzchopit se, vzchopit se, vzchopit se

Je načase zrekonstruovat obličej do původní podoby a začít se tvářit zase optimisticky! Jen nevím, co udělám s těmi beďáry na čele!


Zamračené čelo... pryč! Smutné oči... pryč! Pokleslé koutky rtů... pryč! Všechen smutek z obličeje PRYČ!!!

Prostě a jednoduše: dost smutnění!!!

Teď jsem si to veselí naordinovala, tak to jistě půjde... musí to jít! Přece se kvůli jednomu chlapovi, na kterém navíc vůbec nestojí můj svět, nebudu hroutit! Navíc, když zítra přijede a.....................

Úkol první: přestat se mračit, není to hezké, dělají se z toho vrásky a ještě mě pak pekelně bolí hlava! Jde to, stačí jen uvolnit všechny sevřené svaly...

Úkol druhý: dodat oku optimistickou jiskru, oko bez jiskry je unylé, nezajímavé a nudné! Upřeně se zahledím do budoucnosti, která splývá s mým snem... a nechám se na té snové vlně zase trochu unést... pryč od smutku, trochu blíže k radosnému očekávání.

Úkol třetí: zkusit se trochu usmát, aby na mě nebyl žalostný pohled a abych zase byla reklamou na svůj optimismus! Úkol nejtěžší... to už ta vidina toho radostného budoucna musí být hodně intenzivní! A ona vcelku je...

... buď budu zítra zase veselá a nebo mě to úplně dorazí. Tak na mě myslete ve 13:40 ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Moment 40/52

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka