Krátká, ale významná jednoaktovka

Včerejší den byl dlouhý. Setkání z andělem bylo jen krátkým intermezzem v časném dopoledni. Ač jsem plánovala drama o několika dějstvích, zrodila se pouze aktovka; scénář zůstal pouze v mé hlavě, scéna a kulisy nebyly, jak být měly, a k tomu se do děje připletla jedna postava navíc...

Bytost! Už den předem jsem zvažovala tu variantu, že se může stát, že s ním zase přijede... a nedalo mi to spát.

---

Místem našeho setkání bylo autobusové nádraží. Z mé strany to bylo nějaký čas plánové a několikrát odložené, pro něj trochu překvapení... sice už si možná zvykl, že se s ním chci občas svézt, ale má tu nevýhodu, že to nikdy neví předem, kdy se rozhodnu nastoupit mu do autobusu. Vlastně ani moc překvapeně nevypadal! Nebo to na sobě nedal znát... trošku mi tam chybělo to nadšení, které jsem tam vídala dříve, když už jsme se takhle několikrát setkali. Ale mohl ze sebe nechat vyzařovat případnou radost, když tam měl bytost?!

Asi už víte, že mám radost ze zjištění totožnosti té bytosti a jste zvědavé... tak já Vám to teda povím, koho s sebou anděl vozí a kdo je dívkou z obrázku. Dívka z jiného obrázku! Dívka z fotografií v jeho rodinném albu. Jeho holčička! Dcera, tuším o pět let mladší než já... Neměla jsem příležitost si ji dobře prohlédnout, ale jsem si jistá, že jsem si ji zařadila dobře, a potvrzuje mi to ještě styl jejich rozhovoru, mluvila s ním prostě tak, jak jen dcera může mluvit s otcem.

Všechno, co jsem si plánovala, šlo kvůli ní stranou, ale mně to vůbec nevadilo. Naopak, já měla velkou radost, že jsem ji viděla naživo a získala tím jistotu, že pokud kdy byla nějaká bytost, tak pouze v mé hlavě. A pak mě dojímalo to, jak on se o ní stará, o svou holčičku, a že ona má chuť se s ním brzy ráno vydat na dalekou cestu, přestože pro ni nemá žádný cíl. Tohle jsem já se svým otcem nikdy nezažila, tudíž anděl se v mých očím stal dokonalým otcem. A vrátila se mi do mých snů představa dokonalého muže, pro kterého je jeho rodina vším.

Pokud namítnete, že nechápete, co z toho pak chci mít já, když do jeho rodinného plánu vůbec nezapadám, tak jen jednoduše odpovím, že takhle bude můj dojem ze snu o andělovi ničím zlým nerušen a neposkvrněn...

Krátce shrnuto, zanechalo to na mě dojem! A k tomu všemu úžasná realita jeho blízkosti, jeho andělský úsměv a takřka neznatelná nervozita, kterou jsem pozorovala pouze v drobných detailech. Choval se ke mně moc hezky a nejraději bych byla navždy jeho cestující... :)

Den pokračoval dlouhou služební cestou přesně tím směrem, odkud on ráno vyjel a večer se tam zase vracel. V souvislosti s ním já mám ráda i cestování po těch silnicích, kudy jezdí on, a svým způsobem si to užívám. Cílem cesty byl jeho rodný kraj, město, kde se narodil... Cestou jsme se stavili na poště v obci, kde má svůj domek na konci slepé ulice, při té přiležitosti jsem si chtěla koupit alespoň pohled. Neměli. :(

Jak on je ten anděl, tak relikvie z tamního kraje jsou pro mě svým způsobem posvátné. Dnes odpoledne jsem svačila celozrnou housku s drubeží šunkou, kterou jsem si tam včera večer koupila. I to byl pro mě zážitek! Houska se šunkou z Tesca poblíž Labe! :)

Ale tím správným suvenýrem a vzpomínkou na včerejší šťasný den budou moje nové kalhotky, které jsem si tam včera také koupila v obchodním centru... kalhotky se Snoopym - jsem prostě infantilní. Ale třeba to jednou budou šťastné kalhotky! :)

Dneska to vidím tam, že lehnu a budu spát. Protože dvě noci před plánovanou akcí jsem nespala nervozitou a přemýšlením o bytostech, včera pro změnu radostí. A to jsem přijela domů hodně pozdě a hodně unavená. Před devátou jsem byla ještě u toho Labe, ale za hodinu a půl už o více než sto kilometrů dál - má večerní jízda se řídila heslem "teď už nám rychlost měřit nebudou, teď budu maximálně dýchat... jestli to vůbec stihnu ubrzdit, až nás zastaví" :) Dopadlo to dobře, přežili jsme i ten nechráněný železniční přejezd, kterého jsem si všimla, až když jsme ho překonali skoro skokem...

Takže žiju a jen o nějakých sto kilometrů jinde než můj anděl... ;)