Výzvy, výzvičky a velké výzvy

Jednou z těch každodenních malých výzev je pro mě vylézt vůbec z postele. Oprostit se sladkého spánku, opustit ten pohodlný důlek, který je synonymem bezpečí, a vrhnout se do světa plného cizích lidí, nečekaných nástrah a provokujících výzev.

---

A výzvy jsou od toho, aby se překonávaly. A jejich zdolání nám následně přináší radost...

Včera jsem měla radost velikou, když jsem konečně viděla Prahu. Abyste tomu rozuměli, včerejší krásný den jsme trávili v přírodě a, když už jsme se přiblížili na jih, tak jsem vyslovila přání jet ještě do IKEA, kde jsem si zase nutně potřebovala koupit nějaké věcičky do bytu. Nemám na autě dálniční známku. Buď jsme si ji mohli koupit a nebo jet po staré silnici.

Nastudovala jsem si cestu a prosila jsem přítele, jestli by mi vytiskl mapu naší trasy, neb nejsem majitelkou tiskárny. On ano, ale pro změnu v ní neměl inkoust. Vypsala jsem si na papírek města, kterými musíme projet. A jeli jsme. Jednou jsme trochu zabloudili, ale intuitivně jsme se navrátili na naší plánovanou trasu a pak už jsme jen projížděli ta města a městečka z papírku. Překvapivě jsme i v té Praze vyjeli tam, kde jsem chtěla. Fakt jsem z toho měla neskutečnou radost!

Chvíli jsem skoro podlehla té myšlence koupit si tu dálniční známku a vzdát se, ale nevzdala jsem se a odměnou mi byl tento zážitek. Krom toho jsem se vyhnula jízdy po nenáviděné dálnici - zdolávání této výzvy už mám dávno za sebou (Když musím, tak s tím nemám problém, ale když vidím, jak se tam někteří řidiči chovají - a nemám dálniční známku - tak prostě raději volím jiné varianty...) - tak jsme jeli přírodou, po silnici téměř bez provozu, v klídku a pohodě...

To byla výzva. Co se skrývá za pojmem velká výzva? No přece můj anděl, kterého stále nemám zdolaného tak dobře, jak jsem si vysnila. Tahle výzva mi asi kýženou radost nikdy nepřinese... budu se holt radovat ze všech těch dalších výzev a výzviček, kterých kolem něj je dostatek.

Jako výzvu dnešního dnes jsem si stanovila alespoň trochu uklidit. Včera v Praze v IKEA jsem si prohlížela stolek. Ten, který mám se mi nelíbí a ještě k tomu je mi malý. Tenhle byl větší, líbil se mi a byl v akci. Na otázku, jestli bych si ho neměla koupit, mi můj přítel odvětil, že při mé pořádkumilovnosti bych si ani větším stolkem nepomohla, protože bych záhy zaplnila i tenhle, takže bysme stejně neměli kde jíst.

Prostě musím uklidit! Krásnou slunnou Velikonoční neděli Vám všem!