U velikého stolu

Dostanete pozvání na oběd s kolegy při příležitosti číchsi narozenin... nesluší se toto pozvání odmítnout. Moc se vám nechce jít, přesto jdete... jdou všichni.

---

Na místo určení se dostavíte přesně dle času v pozvánce společně s dalšími hladovými. Hostitel má však zpoždění. Vy máte hlad. Objednáváte si alespoň džus s hodně vlákninou, která vás zasytí...

Po jedné ruce osoba, bez které by se vám na ten oběd nechtělo už vůbec, po druhé ruce vaše nadřízená, vedle které sedíte běžně celé dlouhé dny. Jen v kanceláři ji máte po levé straně, v restauraci po té pravé. Nic to však nemění na tom, že si s ní nemáte co říct.

Vlastně krom muže po levici tam není nikdo, s kým byste si chtěli povídat. A s mužem po levici už jste si všechno řekli včera a předevčírem a vůbec máte raději intimnější atmosféru k rozhovorům než je dlouhý stůl plný lidí, kteří se na vás sice smějou, ale jen co se chvíli nedíváte, už si o vás mezi sebou něco špitají.

Nechcete pít alkohol, protože řídíte. Nechtělo by se Vám, ani kdybyste neřídili... Hned jste za exota, že slavnostního přípitku si jen ucucnete a dál si ho nevšímáte. A to vám ještě ten, který sedí vedle vás a bez kterého by se vám na ten oběd nechtělo už vůbec, nabízí to své cinzano. Jste tam tedy hned dva exoti!

Ani si neobjednáte kus masa jako všichni. Máte chuť na italské rizoto. Muž po levici si dává pro změnu lasagne. Opět jste za exoty, měli jste si dát prý něco pořádného, když už vás někdo zve a platí to.

Nevíte, jestli máte poslouchat rozhovor, který k vám doléhá vleva, či ten zprava. Vyjadřovat se nechcete ani k jednomu z témat. Nechcete mluvit před tolika lidmi, ani by vás vlastně nenapadlo, co říct... jako vždycky. Toužíte po něčí blízkosti. Občas se nenápadně ramenem otřete o souseda. Později si i dáváte ruku na jeho stehno. Ještě, že vedle vás sedí!

Přes dvacet jídel je připraveno. Jako první servírují vám a hned poté vašemu muži vlevo. Opět jste středem pozornosti. Snad vám to skoro bezmasé jídlo i závidí, přestože sami chtěli flákotu. Závidí a sledují vás. O italském rizotu jste měli úplně jinou představu.

Dívá se na vás kolega. Už poněkolikáté a rozhodně se to dnes nestalo poprvé. Jakmile si jeho pohledu všimnete a zaostříte na něj také, najednou se dívá jinam. Přemýšlíte, jestli nemáte na nose šlehačku z vašeho frappé.

Z frappé, které jste si dali s mužem po levici oba. Z frappé, kvůli kterému si z vás dvou (exotů) utahují, jestli ho jeden z vás musí pít, protože ho ten druhý vybral. Z frappé, které vám chutná. Z frappé se zmrzlinou.

Nebaví vás to stále víc. Alespoň si začnete povídat s tím, bez kterého by se vám na ten oběd nechtělo už vůbec. Myslíte si, že vás nikdo nevnímá. Ale oni vás poslouchají!

Proto stále častěji kladete otázku, jestli už byste nemohli jít...