Potřetí a naposled?
Když jsem byla panem gé okouzlena před dvanácti lety, byl mou "šestou platonickou láskou". Tehdy jsem ho pouštěla z hlavy dvakrát; kvůli "první trochu reálné lásce", která však byla o mnoho komplikovanější než všechny předchozí platonické, takže jsem se velmi záhy vrátila ke krásnému snění, kterému však zanedlouho udělala rázný konec "první opravdová láska"...
Nebýt těch dvou jiných mužů, nebyl žádný jiný důvod proč na pana gé zapomínat!
Ze "šesté platonické lásky" je najednou "nevímkolikátý platonický úlet". Je mi na jednu stranu tak nějak hezky, ale když se chvílemi zamyslím, mám chuť mlátit hlavou do zdi a vymlátit si to z ní.
I když ono to asi nebude v hlavě, že?
Měla to přece být odpolední láska z lesní pláže!!! Proč na něj tedy skoro po měsíci ještě myslím?!
Protože ho každé ráno vidím. Protože má čokoládový oči! Protože bych chtěla zažít něco (s)nového!!!
A na té pláži to mělo nádech krásného snu...
Řešení to asi nemá. Jen jedinému chlapovi jsem dávala najevo své (ne)skrývané sympatie a tomu fakt nikdo nemůže konkurovat...
Možná to ani řešit nechci.
Komentáře
Okomentovat