Hrdinové dívčích snů, kde jste?
Žiju v nějaké deziluzi, když si myslím, že muži touží po tom být hrdiny dívčích snů?
Nejprve jsem se možná měla zeptat, zda jako žena po hrdinovi vůbec toužíte... ale to tak nějak předpokládám! ;)
Proč se tedy muži nechovají podle toho, aby hrdiny našich snů, potažmo životů byli?
Protože jsou divní. Ale to už tu bylo...
Časem se můžete dostat do fáze, kdy si myslíte, že už vybraného jedince znáte, ale pak Vás stejně znovu nemile překvapí...
Mně se to stalo před pár dny. Šli jsme s M. po ulici, po krátkých schodech šel jako pravý gentleman přede mnou. O titul gentlemana však přišel záhy, pod schodama. Minul se tam s pěknou maminkou s kočárkem; na okamžik jsem věřila tomu (a chtěla ho za obdivovat!), že ji nemůže minout a nenabídnout jí pomoc. Překvapivě jsem se mladé paní nabídla až já a kočárek ji do schodů pomohla vynést...
Nejsem z těch, které trvají na tom, že muž ženě bude otvírat každé dveře, nikdy jsem ostentativně nestála u věšáku s kabátem a nečekala, až mi do něj muž pomůže, ale rozhodně bych si tyto projevy etikety velmi ráda nechala líbit! Nemůžu přece snít o chlapovi, který mě nepozdraví a na nos mi pustí dveře opatřené branem!
A pokud krom všímavého chování toužím u muže objevit i šarm (podrobněji zde), začínám pomalu ztrácet naději...
Nebo snad víte o tom, kde se hrdiné vyskytují? Střetly jste se s nějakým poslední dobou?
Komentáře
Okomentovat