Nečekané setkání

tento článek klidně ignorujte, napíšu Vám zítra nebo pozítří jiný... lepší ;)

edit: když ne včera, ani dnes, tak možná zítra nebo pozítří... zatím se koukněte třeba do estonského lesíku ;)

Než jsem začala psát blog, psala jsem si "deníček". Ne snad že bych si zapisovala každý den, jen zásadní věci typu "potkala jsem toho a toho a řekli jsme si to a to", zapisovala jsem si esemesky a tak... :))) Však jste už měli možnost přečíst si tu ten tuniský či andělský. Popsala jsem mnoho sešitů, později jsem si ty důležité věci zapisovala do wordu. Pak jsem začala s blogem a ještě chvíli jsem zvládala obé. Až do podzimu 2010. Buď se od té doby nic zvlášního nestalo (možná nestalo! :( ) a nebo jsem prostě raději volila to podělit se o zážitky s Vámi a tom, koho jsem potkala a co říkal, jsem blogovala. Což mi připomíná, že se něco zásadního stalo! Setkala jsem se s panem andělem! A krom toho byla nějaká další setkání popsaná v andělské rubrice... poslední je datovaný 12. července 2012?! Usvědčuje mě to v tom, že se nic zvláštního neděje...

Jen tak mimochodem v loňském červenci i v říjnu 2010 jsem si psala o témže muži.

---

"Deníček" obsahoval zápisky plné velmi konkrétních informací, oproti tomu v článcích na blogu jsem se snažila trochu mlžit, abych neodkrývala totožnost svou ani nikoho jiného, takže většinou ani žádná křestní jména. Tak nevím, jestli mi to za pár let ještě něco řekne... (já si tak ráda ty své zápisky s odstupem času čtu!)

Každopádně dnes jsem někoho potkala. Někoho, o kom jsem těch sešitů popsala snad nejvíc!

Psávala jsem si, jak mu to slušelo, psávala jsem si i to, že mě pozdravil... dnes mě nepozdravil!

Blogovala jsem o tom, jak se divně díval na mého muže a mě přitom zcela ingoroval (zde)... dnes na mě promluvil!

Ptál se, vůbec ne udiveně, možná to mělo být jen konverzační téma: "Vy tady ještě pracujete?"

Nejsem na ty nezávazné konverzace stavěná a v jeho případě jsem navíc neměla jediný důvod, proč bych se k něčemu takovému nutila. Ten chlap mě v minulosti připravil o hodně iluzí! Dlouhou dobu jsem jím byla znechucená. Pak jsem ho přestala vídat, jen tu tam jsem ho zahlédla, takže to přešlo v jakousi lhostejnost doplněnou udiveností, co jsem na něm proboha viděla?!

Odpověděla jsem mu, napůj ironicky jsem mu řekla, jak je to super tam pracovat. A konstatovala jsem, že on tam pracuje taky (časy se mění a prostě pracujeme v jedné firmě, bude to asi mít co dočení s mou celoživotní slabostí)... a zmizela jsem ve dveřích.

Proč si to píšu? Kdyby mě to setkání nijak nezasáhlo, tak vím přesně, co jsem mu odpověděla, a vybavím si více detailů.

Horší, že vůbec neumím specikovat ten pocit, který to ve mě vyvolalo. Určitě to ve mě vzbudilo kousek té holčiny, která ho žrala, kousek té, která jím byla zklamaná... a i kousek té, která tolik chce prožít něco (s)nového!

P. S.: čistě teoreticky by ten článek patřil do andělské rubriky, ale ten chlap si to nezaslouží...

P. P. S.: ten chlap si vlastně nazaslouží ani to, abych o něm nějaký článek psala...

P. P. P. S.: ten chlap si vůbec nezaslouží, abych strávila byť jen chvíli přemýšlením o něm...