Mission impossible
Jít do obuvi, prohlédnout si výlohu v knihkupectví, zajít drogerie, do obchůdku s bižu, nakouknout do květinářství, do jiné drogerie, do prodejny s orientálním zbožím, koupit si párek v rohlíku, okouknout boty v další obuvi, nahlédnout do výlohy zlatnictví... prostě jít do města; chtít si koupit třeba boty nebo jen zabít čas čekání na autobus. Zrovna včera jsem si uvědomila, že už to dávno není realita.
Na místě staré klasické drogerie je pobočka banky, místo prodejny s bižuterií prodejna telefonního operátora, prodejnu s obuví zrušili a prostor si pronajali Vietnamci, ve zlatnictví mají převážně značkové ocelové šperky. Párek v rohlíku nemají vůbec nikdy, když si ho chci koupit (jednou nemají párky, podruhé mají rozbitý "párkovač"). Koupím si tedy kousek pizzy. Může se zdát, že párek v rohlíku s tím nemá nic společného. Pro mě však k tomu "jít do města" prostě patřil. Zdá se mi, že už nějak nemá k čemu patřit, protože město dávno nenabízí to, co nákupní centra na jeho perifériích.
Na nákupních centrech je prima to, že nakoupíte na jednom místě. Supermarketové nakupování mi vcelku vyhovuje (rozličný sortiment, oblíbené zboží, akční ceny), ale tím to končí. Ve většině nákupních zón najdete prodejnu jednoho ze dvou či tří řetězců obchodů s (nevzhlednou) obuví, prodejnu řetězce (předražené) drogerie a jistojistě i prodejnu řetězce levného (nekvalitního) textilu.
Město nenabízí nic, nákupní centrum ne o mnoho víc.
Kde nakupujete? Kam si mám jít koupit boty? Jednoduchý, černý, kožený, bez podpatku, dvaačtyřicítky.
Vzhledem k tomu, že si několik sezón další nevyberu, na ceně (do jisté míry) nezáleží.
Komentáře
Okomentovat