Zažít něco (s)nového!

Psala jsem pro Viewegha ( blogový román , vzpomínáte?) a teď píšu pro Urbaníkovou - na téma Pravda o ideálnom chlapovi . A píšu samozřejmě i pro Vás, ale Vy tu storku asi znáte... ;) Měla jsem to štěstí a potkala jsem ho! Ideálního muže. Je milý, pozorný, hodný, inteligentní, zábavný a skromný, na nic si nehraje a v neposlední řadě je i pohledný. Prostě chlap, o jakém dívky sní; tedy z mých holčičích snů jako by vypadl... Tetelila jsem se blahem, když jsem cítila, jak to mezi námi jiskří. Kdykoliv jsme se potkali, mile pozdravil, usmíval se - ne uměle či jen zdvořilostně, ale očima - a měl vystupování gentlemana. V jeho blízkosti jsem vždy nabyla intenzivního pocitu ženství. Nikdy se však o nic nepokusil. Zůstávalo jen u držení dveří, úsměvů (nejprve nesmělých, později tajuplných), dlouhých (hodně dlooouuuhých!) očních kontaktů a mých hlubokých nádechů (nemohla-li jsem se ho dotýkat, chtěla jsem ho alespoň cítit). Prostě krásný flirt, tak trochu beze slov. O nic se nepokusil a nenasytn...

... jet na víkend nebo jet na víkend k němu a klidně zůstat celý den v posteli, milovat se, dívat se na filmy, uvařit mu dobrou věčeři nebo si jen venku na ohýnku upéct buřty, sedět do noci venku a vyprávět si hlouposti i vážné věci, poslouchat ho, společně mlčet, dlouze si hledět do očí, usmívat se, smát se jako blázen, tulit se k němu, kdyby mi bylo smutno... ale s ním by mi smutno nebylo! ... vyslechnout si jeho nápady a nadšeně jásat, cože to vlastně vymyslel, jet na prázdniny k moři a v neděli na výlet, pouštět draka, půjčit si lodičku nebo šlapadlo a plout nerozumně daleko, užívat si sluníčka, procházet se v děšti, najít krásnou rozkvetlou louku a lehnout si do ní, společně čichat ke všem květinám, které na louce budou, mžourat očima proti slunci, dívat se na mraky a říkat si, co nám připomínají, a hádat se u toho, večer se dívat na hvězdy a líbat ho na tvář, kdykoliv by mi zaujatě vysvětloval, kde je to souhvězdí, o kterém mluví... ale třeba by víc rozumněl lesní zvěři, kdo ví ....

Čtení je prima. A došla jsem k závěru, že toho v létě přečte člověk (tedy alespoň já) víc, než v zimě, přestože by se mohlo zdát, že zima je jako dělaná na to sednout ke kamnům a číst si, jenže doma je furt co dělat. Takže vzít si knihu ven je ideální věc! A navíc je léto časem dovolených a krásných volných chvil ke čtení jako stvořených. Jen malé upozornění: svítí-li slunko, přibalte si i opalovací krém. Sama jsem si u čtení onehdá spálila břicho... :D Ne každá kniha je však vhodná na léto. Obsahově se na léto hodní nenáročné čtení a formátově je ideální paperback, který je možné přibalit i té nejmenší taštičky. Takže Vieweghův deník jsem na chvíli odložila k ledu a zde je můj momentální výběr... Jsou to všechno takové holčičí knížky, ve kterých se navíc odraží má touha po letní lásce nebo po tom zažít něco (s)nového... ;) První slunečné dny jsme trávila na záhrádce s evitovkou O Eve a Adamovi , která mi přišla ze Slovenska jako milý dáreček z Evitapressu. Jde o výběr článku Evy Urban...

Miluju úsměvy. Vřelé a srdečné. Miluju úsměvy neznámých lidí na ulici. Miluju úsměvy, které mě samou donutí se také usmát. Miluju bezprostřední úsměvy díťátek bezzubě se culících z kočárku. Miluju úsměv prodavačky Katky z Penny i ten tmavovlasé prodavačky z Lidlu. Miluju úsměvy mužů. Ty obzvlášť! Miluju úsměvy mého muže. Něžné a láskyplné. Kéž by jich bylo víc! Miluju vzpomínku na mnoho nezapomenutelných úsměvů pana anděla. Miluju úsměvy, které tu vzpomínku spolehlivě přinesou. Třeba tenhle... Miluju úsměvy, které mě samou donutí se usmívat! Miluju úsměvy řidiče Milana. Miluju úsměvy...