Ještě pět dní po návratu z dovolené jsem si stýskala, vzpomínala a oochala... takové ty sladkobolné pocity, možná to znáte. Byla jsem nadšená z toho, co jsem prožila, a na druhou stranu mi bylo tak strašně líto, že jsem to tam všechno nechala a vrátila se do svého všednodenního života. V tu chvíli mi nejvíc chybělo, všechno to, co tady prostě nemám: teplo (fakt je mi zima), slunce (místo toho tu byl sníh), moře (jste Češi, takže víte), aktivity (hopsat si madison sama v pokoji fakt není zábava!), odpočinek (nesnáším ranní vstávání), tuniské dortíčky (dokud neochutnáte, nepochopíte) a krásný Joséph . První plán zněl Josépha Josefem z hlavy vytloukati. Josku Joskou (rozumějte panem andělem). Jen jsem si nebyla jistá, zda bych mohla to, co jsem ztratila v České Lípě, znovu našla pod africkou palmou a hned o to zase přišla, v České Lípě znovu nalézti... Možná by mi poradil nějaký botanik! :) Z tohoto plánu však na dobu neurčitou sešlo. Do České Lípy daleko, do Tuniska ještě dál, ale mám v...