Zažít něco (s)nového!

Neděle, 8:00, autobusové nádraží, nástupiště č. 1 - směr Praha. Zaregistruji přijíždějící autobus, ale pohled sklápím zpět na můj mobilní telefon, a přidávám se mezi těch asi pět lidí, kteří míří k autobusu. Před ním si do jedné kapsy davám telefon, z druhé vyndávám zaměstnaneckou čipovou kartu a koukám, jak ji otočit, abych ji řidiči ukázala tím správným směrem. A pak se podívám právě na řidiče. Docela hezky se usmál na cestující přede mnou. Netrápilo by mě, že na mě se poté nejenže neusmál, ale ani mi neodpověděl na pozdrav; netrápilo by mě to, pokud by to nebyl můj pán pro podzimní rána krásnější , pokud bych jím nebyla poblázněna před léty ještě mnohem víc než loni na podzim, pokud by i teď nevypadal tak sexy ( třídenní strniště, nakrátko ostříhané vlasy, čokoládové oči a nejslušivější uniforma, co znám!!! ), pokud bychom nepracovali v jedné firmě a nemuseli bychom se k sobě tedy chovat jako dva úplně cizí lidé, pokud bych nebyla citově vyprahlá, pokud bych si předtím byť jen nakrá...

Páteční nákup. Obvyklá scéna: zaujme mě něco, co v rámci diety nesmím, přesto to beru z regálu a podsouvám M. se slovy: "To si musíš koupit!" Většinou to jsou sladkosti, které jsem měla ráda, než mi zjistili zvýšenou hladinu cukru. Vím, jak chutnají a tak jim snadno odolávám (neodolávám pouze zmrzlinám). Jenže v pátek jsem našla něco, co jsem neznala, co už nevím, jak se jmenovalo, ale byl to perníček v čokoládě a na něm ořechová vrstva zakrytá ořechovým bezé (čtěte "sacharidy a tuky")... jenže M. se "to" moc nelíbilo a nechtěl si to koupit. "Tak já ti to koupím a dáš mi ochutnat!" Když pochopil, o co jde, tak už neprotestoval; jen jsme se chvíli přetahovali u pokladny, kdo "to" zaplatí. Hned za pokladnou mi "to" dal... hned před krámem jsem si "to" otevřela... bylo to výborné!!! Dvě nebo tři kousnutí pro mě a zbytek pro M. :)))

Nedělní oběd doma. Lasagne. Já a On. <3

Úterý, 1. dubna - apríl! :) Promýšlela jsem to už cestou do práce, ale nevymyslela nic, jak si z někoho vystřelit. Ale pak to přišlo. Absolvovala jsem pohovor u nového šéfa a požádal mě, ať vyřídím kolegyni, že by se s ní rád sešel koncem týdne. To ráda vyřídím. Ale trošku to modifikuji... "Seš na řadě! Už na Tebe čeká. Máš tam jít." Ten vytřeštěný pohled byste museli vidět! ;) Začala se upravovat (nový šéf je přeci jen pohledný mlaďas) a vyptávat, jak to probíhá. Nechala jsem ji vyjít ze dveří, šla za ní a volala APRÍL!!! :D