Když se zamiluješ...
Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla ... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli... Když se zamiluješ do kohokoliv, tak jsi úplně v prdeli. Protože ty jsi tak nesmělá, potřebuješ, aby něco u...