Mýtoman & erotomanka
Co do diagnóz jsme téměř ideální dvojka. On kecá a já mu to žeru. Funguje to. Nadšeně poslouchám všechny jeho historky, bez většího přemýšlení, kolik z toho, co říká, je pravda. A když se náhodou zamyslím na skutečností čeholiv, nezpochybňuji velmi osobní gesta, milé úsměvy a něhu v jeho očích ( tolik podobnou té, kterou si pamatuju od pana anděla! ), na těch naopak stavím. A že jako erotomanka mám extrémně vyvinutou schopnost stavět si vše k obrazu svému. Na našem posledním loňském setkání by možná stavěla i nejedna žena, která erotomankou není. Mnoho slov, úsměvů, dotyků a dokonce i objetí. Vše tak nějak přirozeně. Víc mluvil on, já se usmívala, vyptávala, ale ani jsem se neostýchala říct, co mě napadalo. Cítila jsem se s ním velmi dobře. Očekávála jsem tedy, že to nabere další vývoj a že mi s ním zase bude hezky. Jenže to bysme nesměli být samolibý mýtoman a plachá erotomanka. Nakolik jsme nevyrovnaní, natolik nevyrované je to mezi námi. Tento týden jsme se viděli třikrát. V pondělí...