Mýtoman & erotomanka

Co do diagnóz jsme téměř ideální dvojka. On kecá a já mu to žeru. Funguje to. Nadšeně poslouchám všechny jeho historky, bez většího přemýšlení, kolik z toho, co říká, je pravda. A když se náhodou zamyslím na skutečností čeholiv, nezpochybňuji velmi osobní gesta, milé úsměvy a něhu v jeho očích (tolik podobnou té, kterou si pamatuju od pana anděla!), na těch naopak stavím. A že jako erotomanka mám extrémně vyvinutou schopnost stavět si vše k obrazu svému.

Na našem posledním loňském setkání by možná stavěla i nejedna žena, která erotomankou není. Mnoho slov, úsměvů, dotyků a dokonce i objetí. Vše tak nějak přirozeně. Víc mluvil on, já se usmívala, vyptávala, ale ani jsem se neostýchala říct, co mě napadalo. Cítila jsem se s ním velmi dobře. Očekávála jsem tedy, že to nabere další vývoj a že mi s ním zase bude hezky. Jenže to bysme nesměli být samolibý mýtoman a plachá erotomanka. Nakolik jsme nevyrovnaní, natolik nevyrované je to mezi námi.

---

Tento týden jsme se viděli třikrát.

V pondělí za mnou sám přišel, když mě viděl v hloučku kolegyň, s historkou, kterou - jak ho znám - vyprávěl v tu chvíli možná už posté, ale chtěl ji převyprávět i mně. Abych ho litovala? Aby ho litovaly kolegyně? Každopádně to ještě tu něhu v očích měl a letmo se mě dotýkal. Nenápadně, nebyli jsme sami. Přesto jsem si to setkání neuměla vychutnat; byla jsem překvapena jeho vzezřením v civilu (doteď jsem ho vídala jen ve stejnokroji!) a navíc jsem nebyla schopná více se v komunikaci prosadit, byla jsem upozaděna hovornějšími kolegyněmi.

Ve středu jsem si k náhodnému setkání trochu pomohla, ale opět jsme nebyli sami a navíc asi spěchal, ani se nesnažil mě jako obvykle pobavit a, když jsem se snažila ukrást si ho pro sebe, přebírala jsem tu roli já, přestože jsem byla trochu zklamaná, jak neosobně na mě to setkání působilo. I když to, že jen kvetu, měl být asi komliment, že? To ale bylo všechno. Jako bych ho nikdy předtím nebrala za ruku, jako by mě nikdy nebral kolem pasu!

Ve čtvrtek to bylo kratičké. Opět já a kolegyně a on projíždějící kolem. Vykláněl se z okýnka a dal k dobru vtípek, kterému se víc smály kolegyně než já. Koho vlastně chtěl pobavit? Ve své nevyrovnanosti jsem se za ním ani neohlédla, když na rozloučenou ještě troubil. Mávaly mu jen kolegyně. Já ne, přestože jsem ho v minulosti brala za ruku, přestože jsem si nechala líbit ta letmá objetí. Úplně se za tyhle pózy nesnáším! Ale když to na mě přijde, neumím si pomoct... To měl za tu středu.

Problém tkví asi i v tom, že tomu chlapovi vůbec nerozumím! Vzhledem k absenci zkušeností mužům ani moc rozumět nemohu. On navíc nespadá do škatulky "normální muž", což mě zároveň baví i děsí. Ale rozumět bych mu a celé té situaci chtěla moc!

No, a celé je to ještě komplikované těmi našimi jinými vztahy... I když o jeho přítelkyni vlastně oficiálně nevím, že? Takže za nestydatou jsem tu asi já... tedy můžu tak bohužel vypadat, protože on ví, že mám vztah, ale samozřejmě neví, že můj muž, který není můj muž, ví úplně všechno. Může to snad být ještě bizarnější?!

Erotomanka, kterou od zbytku svého já umím chvílemi oddělit, si výkyvy v jeho chování vysvětluje asi takhle: vzhledem k tomu, že ví o mém vztahu s mužem, který je minimálně o hlavu větší než on, nedopouští se jakýchkoliv důvěrností, pokud spolu nejsme alespoň zdánlivě sami. Nechce si třeba přidělávat starosti nebo je nechce přidělávat mně. Jenže střízlivé já se ptá, zda to není jen domněnka erotomanky, a chce vědět, kam se poděly alespoň ty něžné pohledy.

Objeví se, až k tomu budou vhodné podmínky? Nebo umí mýtomani filmovat i něhu v očích?!

P. S.: tohle je asi můj projekt na rok 2016... :D