Zažít něco (s)nového!

Zamilujte se; ale pokud z toho chcete vytřískat trochu slávy, nesmíte se zamilovat jen tak do někoho, musí to být někdo z kolektivu, jehož hvězdou se chcete stát! Takže kolega či spolužák je úplně ideální. A pak už se ani moc snažit nemusíte... Fakt. Není to tak dávno, co jsem byla jen tou opodál stojící introvertkou, která víceméně o nikoho nestála a nikoho nezajímala a byla vídána maximálně ve společnosti svých dvou oblíbených kolegyň. Jenže jen kolegyně jsou málo a prostě potřebuju i trochu mužského zájmu, teda spíš celou lovestory :). A ta za poslední dva tři měsíce nabrala na obrátkách nejen v mé mysli, ale i v reálu... Že jsme s Romanem občas prohodili pár vět, to se dělo i v minulosti, ale poslední dobou se asi setkáváme častěji a možná jsou ta setkání o trochu důvěrnější, letmých dotyků bylo poněkud víc a pravda je i ta, že jsem jednou byla veřejně objímána. No ale hlavně se ta, která o nikoho nestojí, tváří jakože stojí. A asi si toho pár lidí všimlo... Jeden pán měl potřebu ...

Byla jsem šťastná! Ne, byla jsem šíleně šťastná!!! Ale možná vás nepřekvapí, že to dlouho netrvalo... mě to ale zase nemile překvapilo; čekala jsem, že se konečně něco změní, ale to by idolem musel být někdo jiný než barevnější Roman. Jedinou aktivitou v tom zatím nedefinovaném mezi námi, kterou naposledy projevil, bylo právě to, že mě fakt moc hezky objímal a já usoudila, že je to začátek něčeho víc... Zase špatně! Žádná další aktivita nenásledovala. Abych ho vůbec mohla vidět, zase jsem ho musela nenápadně vyhledat... To, co předvedl poprvé po tom kouzelném setkání, mě šokovalo a urazilo. Nebylo to čirou náhodou, že jsme se potkali u automatu na kafe; návrh, že si spolu to kafe vypijeme, který přišel z jeho strany, mě potěšil, ale očividnými výmluvami, které následovaly, proč vlastně musí jinam a nemůže to kafe se mnou ani dopít, to zase zazdil. Chvíli jsem si od našich setkání dala oddych... Ale byla to jen otázka času, kdy se uvidíme, aniž bych to složitě inscenovala. Bylo to jen ...