Zažít něco (s)nového!

Neumím to. Ty mezilidský vztahy! Ale statečně bojuju. Boj je to o to víc vyčerpávající, o co víc nevyzpytatelná je protistrana. A že ten jedinej chlap, kterej nějakým způsobem zase figuruje v mém osobním životě, je nevypočitatelnej víc než dost.  Odpusťme poslednímu chlapovi na světě "pár nedostatků"! Důvod? Znovu jsem na okamžik pocítila TO KOUZLO! Byť naše první setkání po čtyřech letech bylo fakt divný, nějak se to vyvinulo a pozval mě k sobě. Do Hor, na zahradu, na grilovačku. A že jsem se po tom všem, co mi psal, těšila moc. Tušila jsem setkání s tím mužem, kterého jsem znala před lety. No... bylo to tentokrát už míň divný! Myslím, že celkově to bylo docela uvolněné, krom mé utkvělé myšlenky na to, jak docílit nějakého jím iniciovaného fyzického kontaktu. Zatáhl mě do ložnice. Nic nebylo; jen součást prohlídky nemovitosti - od sklepa až po půdu, teda krom té části, kde bydlí maminka; předtím teda taky procházka se psem včetně vyprávěnek o lumpačinách z dětství; posezení ...

Setkala jsem se s Romanem. Asi se tomu ani nedá říkat rande. Jen já chtěla, aby to rande bylo! Aby to mělo takové kouzlo jako to první a to druhé: nemálo rozpaků vyvážených trochou lichotek, něžností a příslibů do budoucna. Jenže po čtyřech letech zbyly jen rozpaky! Ano, neviděli jsme se tak dlouho. Že za mnou někdy přijede, říkal už dávno předtím; teď s tím začal někdy v dubnu. A vysvětlil mi i tu dlouhou odmlku a já mu chtěla zase znovu věřit! Nepřijel však jednou, když jsme se domluvili, nepřijel ani podruhé, tak jsem ho nečekala ani teď... ale překvapil! Bylo to fakt divný. Přitom to byl tentýž chlap jako tehdy na dvoře v bývalé práci - stejné řeči, stejně vtípky. Navíc měl jen psa, asi roztomilého, ale neukázněného; takže celé to setkání bylo ve znamení jeho zkrocení. Ale asi, i kdyby pes zůstal doma, tomu setkání by to kýžené kouzlo chybělo stejně. Necítila jsem se vedle něj jako žena, spíš jako kámoš, chybělo tomu cokoliv osobnějšího, nebylo ani krátké objetí, ani letmá pusa. Po...