Od ničeho nikam?
Deset nepřijatých hovorů jsem ignorovala přesně tři dny. Skutečnost, že si po dvou měsících vzpomněl, mě překvapila, docela rozhodila a hlavně oživila všechny staré známé emoce. Úplně všechny. Příjemné rozechvění v kombinaci s nemilým roztrpčením a zvědavost. Nikdo v téhle naší hře nenechává ležet míčky na své straně hřiště. Pinkla jsem mu ho zpátky v podobě mírně jízlivé zprávy, která nezávazně přecházela do smířliva. Pár dní nic, ale pak zavolal znovu. Vůbec se mi to nehodilo, tak jsem mu napsala, až zavolá později. Zavolal... byl prý ve městě, tak mě chtěl vidět... Zalichotilo mi, nakolik jsem nezapomenutelná (čti: jediná chudinka, co ho nezavrhla), a docela ráda jsem si vyslechla novinky z jeho života. Něčemu věříš, něco se ti zdá divný, ale neřešíš to. Nevíš, co bude dál, prý zavolá za týden... Haha. Za pár hodin jako bych se vrátila v čase a s telefonem u ucha se zavrtávám pod peřinu a poslouchám historky, lži i výčitky vůči mně. Haha. Míček vracím, letí Jiřina. Nehádáme se, nejs...