Zažít něco (s)nového!

Nevzpomínám si, že bych jako malá měla smyšleného kamaráda, vynahrazuju si to až teď, zato ve velkém. Kdo nikdy nezažil osamělost, nepochopí, jak intenzivní může být potřeba s někým být a své malé žití sdílet... i když jste introvertní, nechcete být pořád jen sami! A když jste tak trochu asociál, je těžké navázat nějaké nové vztahy. Tak trochu autista se zase rád pohybuje ve svých vyjetých kolejích.  Je to už skoro čtrnáct let, co se mi Roman na první pohled natolik fyzicky zalíbil a učaroval mi úsměvem, který tehdy nebyl určen mně, že jsem na něj nedokázala přestat myslet. Jakkoliv nenápadně jsem se mu snažila přibližovat, můj zájem časem vycítil a začala se mezi námi rozehrávat partie nemající žádná pravidla; zároveň to však byl jediný přirozeně se vyvíjející vztah v mém životě... V mém životě, ve kterém jsem toho mnoho nezažila; ex-muže, který nebyl můj muž, jsem oslovila anonymním e-mailem a strávili jsme vedle sebe nějakých osmnáct let, z toho část jsme "žili" se všemi t...

Když ti rozum nebere slova, proč něco nejde, zkoušíš to změnit. Když jsi pár chvil šťastná, chceš těch chvil víc. Když se to týká emocí, nepřemýšlíš racionálně. Když stačí jen dvě zprávy na Messengeru, avizovaný půlrok ignorace trvá něco přes týden... A pak během jednoho večera a více než pěti hodin hovoru stihneš; během prvních čtyř hodin: vysvětlovat si nedorozumění z minulého týdne poslouchat historky, bezstarostně se bavit, věřit ve slibovaný společně strávený čas, mít bláznivé nápady (čítající mmj. vytažení sáněk ze sklepa v květnu) a všem těm společným humorům se smát zjišťovat, že tě (asi) zase balí a baví tě všechny jeho představy umíchat si salát z cizrny k zítřejšímu obědu společně si vyznávat city a cítit se jako dlouho ne (být neskutečně šťastná) nenechat se vyděsit černými humory, dohrávat s ním jeho divnohry a být ujišťována, že by ti nikdy nijak neublížil, ani fyzicky, ani slovně vzpomínat na dobu před téměř deseti lety a zjišťovat, že si to oba pamatujete trochu jinak a...

I zachtělo se mi s přicházejícím jarem alespoň náznaku života a zase jsem udělala to, co vím, že dělat nemám. Projevila jsem špetku zájmu o chlapa, který o mě zájem nemá ani minimální. Jedinou krátkou pondělní zprávou, jak se mu daří, začíná prapodivný týden... V úterý mi stroze odpovídá. A já jeho litování se ignoruju. Ve středu se pak sám snaží, pošle mi písničku, vyměníme si pár zpráv, ale lituje se pořád stejně. A já ho zase ani nepolituju. Spíš jsem vyděšená jeho aktuální vizáží... Vím, že bych byla zase ztracená, kdybych slyšela jeho hlas. A to se stane ve čtvrtek. Volá a já zase poslouchám ty jeho vyprávěnky, hlavně o vlčákovi, občas se něčemu zasmějeme... a když dojde řeč na jeho aktuální zanedbaný vzhled, tvrdí, že se dá do pořádku, že to zítra uvidím, že přece odpoledne přijedu... Nikdo tomu nevěří! O to víc mě překvapí páteční telefonát, jestli už jedu a že mě čekal... a že jestli teprve jdu z práce, nemůže na mě už čekat, že teda jde venčit sám... Zvláštně se z toho zase vy...