Dětské radosti

Měla jsem minulý týden volno. Vybrala jsem si zbytek loňské dovolené, aniž bych měla nějaké konkrétní plány; tedy krom toho chodit se slunit a plavat a hodně číst. Plány na slunění a plavání mi někdy ve středu překazilo počasí, plány na čtení včetně aktuálně rozečtené knihy byly zapomenuty, když jsem si stáhla angry birds...


Angry birds, dětská radost první! K ulítlé hře jako bonus ten pocit, že Vás nikdo nebude omezovat v tom, jak dlouho a do kolika hodin můžete barevnými ptáčky střílet po zelených prasatech, je asi povědomý každému; něco na způsob "když nejsou naši doma, nemusím si čistit zuby..." Z nevyčištěných zubů už bych ve svých letech asi takovou radost neměla, ale to ponocování, to je moje! ;)
Snad proto, že v dětství to bylo něco zapovězeného a výjimečného. V dospělosti by to šlo. Kdyby člověk nemusel ráno vstávat...

Když jsem nehrála angry birds, byla jsem venku a hodně času trávila s téměř dvanáctilenou neteří. Nehty má nalakované ještě v úžasnějších barvách než já, světa procestovala víc než já, ale vůbec nezná tolik skvělých her jako já! Chápu, že čolky chytat nemohla, protože ani já jsem je už léta nikde neviděla. Ovšem to její nadšení! Ještě větší, než když souhlasím, že si ní budeme hrát halí haló, které jsem ji naučila asi před rokem...
Vůbec tyhle dětské hry nezná. Nechápavě na mě koukala, když jsem řekla, že budeme hrát na stopovanou...
A co my jsme se v dětství podobných her nahráli!

Halí haló, na stopovanou, škatulata, hejbejte se, Honzo, vstávej, na krvavý koleno, školku přes gumu, školku míčem o zeď, na schovávanou, zeměkouli, čokoládu a nespočet dalších, na které už si ani nevzpomenu. A dnešní dítě nezná nic z toho... :(

Hra na stopovanou byla super. Značit cestu, schovávat papírky s napsanými úkoly a na závěr se schovat, vyměnit se a jít po šipkách, hledat papírky, plnit úkoly. Byla jsem nadšená stejně tak jako holčička... :)))

Na tohle nikdy nebudu stará. Teda já vlastně nikdy nebudu dost stará, velká či zodpovědná na to, abych si přestala hrát, abych měla prvotřídní domácnost, naučila se nakupovat potraviny v tom správném množství, přestala snít, bláznivě se zamilovávat a pravidelně čistila myčku na nádobí.

Ale o tom třeba zase příště. Teď si ještě něco zahrajem, jo?

Um vary vary vary vasimbó, umbajkví a umbajkvó, um vary vary vary vasimbó, umbajkví a umbajkvó. Přes přeletěla kráva, za řekou zapískal slon. Překrásné ptáče! Slepice snesla citron.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka