Zažít něco (s)nového!

Občas se mi stane, že stojím v obchodě u regálu s čokoládami, vyberu si, vezmu si a zase ji vrátím! Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co se může stát, když mám podobnou uvědomělou chvilku. Tu čokoládu si může koupit někdo jiný a pak se můžou dít věci! Koupí ji Petr, když se vrací z práce domů. Naštěstí mu starší dcera připomněla, že mají dnes s manželkou výročí patnácti let od svatby. Vyhne se tak mnoha výčitkám a bude ho čekat pouze jediná: "Jenom čokoláda?" Koupí ji Anna a, když k ní přijedou vnoučata, společně si ji dají. Malé Elišce se barevný obal od čokolády natolik zalíbí, že se rozhodne, že bude obaly od čokolád sbírat. Za dvacet let bude mít největší sbírku v republice. Koupí ji Alena jako malou pozornost pro dcerčinu učitelku. Ta ale čokoládu nejí, tak ji donese zubařce, až půjde na preventivní prohlídku. Preventivně. Zubařka dá čokoládu do skříňky k ostatním čokoládám a mletým kafím; občas něco z toho někomu dá, občas to, co už je prošlé, vyhazuje. Koupí ji Kare...

Poslední záchvěv léta ve střední Evropě jsem si užívala v Německu u Lužických jezer, dokonce i v tom jezeře, ale především to byl víkend na koloběžce... Ano, já sportovně nezaložená, jsem se k tomu nechala ukecat... ale moc přemlouvání k tomu nebylo třeba vzhledem k prezentovanému nadšení z těchto míst! :) Nadšená jsem byla také, ale spíš celkově z víkendu a také z mého sportovního výkonu (krásné nové cyklostezky v rovinatém terénu dělají své), než z míst. Ta se mi zdála až příliš umělá... ... a místy až kýčovitá. Ale celkově to budí letní dovolenkový dojem, takže spokojenost maximální! Příště se nechám přemluvit zase, ale raději až letní záchvěv bude intenzivnější... chtěla bych si užít i té průzračné vody v jezerech! Závěrečná fotka k tématu moc není, ale vyfotit jsem ji musela! ;) Snad jen na podtržení toho, že tam bylo fakt krásně... a že ne vše bylo kýčovité.

Kvůli neutuchajícím myšlenkám na krásného Romana a příliš častému plkání o něm už si občas sama sobě připadám únavná. A nejen únavná, ale i nedospělá a nezdravě snící. Tenhle sen je prostě už příliš dlouhej! Nechci teď hodnotit jeho smysl, protože ten bych si dokázala hájit možná tak dlouho, jak dlouho trvá, ale právě o tu délku jde; jak dlouho by mělo trvat takové to platonické zamilování se, aby už to nebylo vysilující a nesmyslné, ale radostné a osvěžující? Ač jsem to zažila mnohokrát, míru jsem neznala nikdy. Vždycky se to nějak samo časem vyřešilo. Třeba sen o panu andělovi mi ukradla melírová kráska v době, kdy už ten sen asi rok a půl trval. Tou dobou už mě taky trochu unavoval, protože realita neukazovala na jakýkoliv možný vývoj, ale vzdávat jsem se ho nechtěla. A tak to víceméně skončilo tím, že mi ho byla velká část vzata; jeho krásné začátky jsou tak díky tomu konci docela upozaděny. Trvalo to bohužel moc dlouho a nebyl to v mém životě jediný případ. A tak na ty lásky vzpom...