(ne)padnoucí oblečení

Koupila jsem si sukni. Volánovou. Tak objemnou, že zabrala půl pračky. Tak objemnou, že jsem kvůli ní musela vyklidit šatník. Vytřidila jsem snad padesát tašek. A to nepřeháním. Bylo to oblečení z doby, kdy jsem nakupovala pouze v nadměrných velikostech. A některé kousky nebyly vůbec žádné hadry! Bylo mi jich líto a úplně jsem v nich viděla mou kolegyni...

A tak v konťáku skončilo jen asi třicet pět igelitek obnošených a nepadnoucích hadrů. Přes deset tašek těch lepších kousků, na některých z nichž jsem dokonce objevila ještě cedulky z obchodů, jsem nesla do práce, aby se kolegyně podívala a vybrala si, co by se jí líbilo... Bylo mi trochu žinantní nabízet jí použité oblečení, ale měla jsem to o to snažší, že ji znám a že jsem neočekávala zápornou odpověď! To co následovalo poté, co jsem ty tašky přitáhla, se ale skoro nedá dost dobře vyprávět, to se musí zažít!

---

Ověšená taškami potkala jsem další kolegyni, které jsem neměla odvahu se předem zeptat, a v tu chvíli jsem jí prostě nahlásila, že jí nesu šaty, ať se jde kouknout, jestli by je nechtěla. Když jsem ty kousky balila do tašek, přesně jsem věděla, co bude sedět jak velikostně, tak stylově které kolegyni. V naší kanceláři, kde se ty dvě daly do rozbalování tašek, sedí ještě další kolegyně, na kterou jsem předem sice vůbec nemyslela, ale bylo by hloupé se nezeptat, jestli se také nechce kouknout. A teď si představte tři baby a situaci, že jim jen tak dáváte hromadu hadrů! :)

Šatová kolegyně se hned vysvlékla a oblékala se do šatů, tunik, džínů a mikin. Mezitím v kanceláři pobíhala v kalhotkách, aby obhlédla, co dalšího na ní ještě mám. Kalhotová kolegyně pohotově z kabelky vytáhla krejčovský metr a přeměřovala, které ze snad dvaceti kalhot budou velikostně na ni. Ty, které na ni byly příliš velké a nebo se jí úplně nelíbily, jako že jich bylo do pěti kousků, předávala starší kolegyni a té šatové.

A zatímco jsme všechny chválily tu šatovou, jak ji tu sedne džínová bundička, tu tunika, přišla poslední kolegyně z kanceláře. Té jsem ale musela říct, že na ni nic nemám, protože v šestatřicítce jsem fakt nic nevytřidila... :D

Dárečky od kolegyň, kterými se mi pak chtěly odvděčit, a přehledný šatník, který teď mám, ale nebyly tím největším bonusem. Měla jsem z holek a z toho, jak si to do posledního kousku rozebraly, fakt radost. O moc lepší, než chodit s igelitkama ke kontejneru na použitý textil!

Zkuste to taky někdy! ;)