(ne)poslušná příze
Už si ani nevzpomenu, co bylo tím impulzem, že jsem se před Vánoci vrátila k háčkování, každopádně začínala jsem zlehka - dvounohým králíkem, kterého jsem přibalila asi do dvou vánočních balíčků - protože už je to pět let, co jsem se učila háčkovat, takže jsem si to znovu musela zažít. Vzniklo ještě několik barevných králíků, pak jsem návod mírně modifikovala a udělala nějaké podobné kočky, do toho jsem zvládla několik čelenek, ale v mánii se to zvrhlo až v okamžiku, kdy se ke mně s háčkováním přidala i kamarádka... vzájemně jsme si vyráběly medvědy, občas nějaký přívěsek, podšálek... hecovaly jsme jedna druhou. V okamžiku, kdy Léňa měla narozeniny, vyslovila přání, že by chtěla háčkovaného pštrosa, a poslala si i model, který si vyhlédla.
Nemám problém háčkovat bez návodu. Naopak, bez návodu vznikají originály a teprve pak si připadám jako stoprocentní autorka. Léňa chtěla pštrosa, vzniklo z toho však něco mnohem lepšího... pštrosí kuře v životní velikosti... :D
Ne, to není ono. Pštrosí kuře bylo černé, ale úplně stejně vykulené a k nebi zhlížející. Musím říct, že se povedlo! Takže pak jsem dělala ještě jedno, pro mojí sestru, které bez něj také nemohla existovat. A neteř si řekla, že by chtěla modrého ptáka. To je on, Muchla třetí! :)
A nožičky už mám připravené i na Muchlu čtvrtého a přízi zakoupenou i na muchlu pátého...
... takhle já se bavím po večerech! Asi to není úplně smysluplné, ale mně prostě dělá radost, že adoptivní pštrosí matky mají radost!
Komentáře
Okomentovat