(ne)předvídatelné životní kroky
Je to téměř rok, co se mi ozval bývalý šéf s tím, že jeho známý hledá účetní, a pár dní na to jsem věděla, že tu nabídku vezmu a svému tehdejšímu zaměstnavateli dám výpověď. Možná znáte ty sliby, které si dáváme s lidmi, kteří byli každodenní součástí našeho života, že se budeme vídat, ale následně tomu úplně tak není, protože se ty naše světy vzájemně vůbec neprolínají. Lidi z bývalé práce, se kterými jsem chtěla zůstat v kontaktu, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Občas se i sejdeme, ale na těch setkáních je skutečně patrné, že už každý máme svůj svět; až na jednu kamarádku... asi máme společného víc než jen to, že se jmenujeme stejně!
Když jsem tehdy šla do nové práce, dostala jsem od Leničky osobní KPZ, která mi měla to sžití s novým prostředím usnadnit. Měla jsem tam krásný sešit a tužku na poznámky, diářík, abych si mohla plánovat setkání s kamarádkami, a dopisní papír, abych jim mohla psát; veselá razítka, bez kterých přece nelze v kanceláři přežít, něco dobrého na obalení nervů, kdyby to bylo nutné, balíček hracích karet, abych se prostřednictví hry mohla sblížovat s kolegy, talisman pro štěstí a mimojiné také poukázku na Leniččin výborný dort, kdykoliv budu chtít...
Ten dort jsem si sama sobě podmínila tak, že si ho budu přát k narozeninám, pokud se mi povede dosáhnout stanovené váhy, ale nějak se to nezdařilo, takže letos jsem si ho nezasloužila, možná příští rok! :)
Tři čtvtě roku po mně dala v bývalé práci výpověď i Léňa. Takže teď jsem byla na řadě s balíčkem nezbytností do nové práce já. Pěkný sešit s propiskou nesměl chybět, pro štěstí a na nové klíče jsem uháčkovala prasátko, vlastnoručně jsem nakresila památeční obraz, protože jde pracovat k velkému milovníkovi umění, a také jsem jí vybrala žluté kalhotky s nápisem "stay positive" pro případ, že by nové výzvy nezvládla a ze všeho po*****, ale také jsem se snažila předat jí spoustu know-how a přidala jsem i poukázky na držení za ruku a píšťalku, aby mi mohla signalizovat, že už je v nouzi nebo že jdeme na oběd (nový příbor měla v balíčku též). My totiž zase budeme pracovat spolu!!!
A já jsem moc ráda, že budeme spolu, že se s ní budu každý den vídat a že budu mít schopnou kolegyni. Nebojím se toho, že bych si u šéfa udělala ostudu, že jsem mu ji doporučila, nevybírala jsem ji podle toho, že ji mám ráda; jen mám trochu obavu, aby Lenička jednou nelitovala toho, kam jsem jí zatáhla, přestože jsem jí k tomu vůbec nepřesvědčovala a jen jí tu šanci dala. Snad nebude! Stejně jako v mém případě nedostala jen nabídku nové práce, ale i možnost, jak odejít z prostředí, které má k ideálu daleko. Ono to asi v žádné práci není ideální, ale někde to prostě je lepší a někde horší, někde se k zaměstnancům chovají lidsky a dokonce umí odvedenou práci ocenit a někde si zaměstnanci připadají jako póvl. Snad to budeme obě vnímat podobně, že jsme si polepšily!
A taky doufám, že v tomhle přátelštějším prostředí spolu zase chvíli vydržíme. A, kdyby nám tam náhodou něco nevyhovovalo, příští práci nám příště vybírá Léňa! :)
Toliko k radostem. Co mě v souvislosti s tím, že jsem si jednu bývalou kolegyni vybrala, zamrzelo, byl pocit, že další tři čtyři holky se asi citily ukřivděny, že jsem s tou nabídkou neoslovila je. C'est la vie!
Komentáře
Okomentovat