Šťastná už jsem byla

Pokoušela jsem za svým románkem s Románkem psát tečku mnohokrát. A mnohokrát neúspěšně.

Byť jsem chtěla být hráčka, vždy jsem byla jen hračka... ale nejšťastnější hračka, když si se mnou hrál!
Trošku jsem mu zvedla ego, zalichotila a pak jsem vždy letěla do kouta, kde jsem čekala, až si na mě zase vzpomene.

A jsem v tom koutě stále...
Už nečekám na něj; jsem v tom koutě, že si se mnou nikdo jinej hrát nechce...

A v tom koutě se nudím... vzpomínám na to, jak šťastná jsem byla...


... když jsme se na sebe usmívali, když mi vyprávěl své neuvěřitelné historky, když jsme si dlouze hleděli do očí, když jsme se letmo dotýkali jeden druhého, když jsem se začala osmělovat a začala mu otevřeněji dávat najevo své sympatie, když mi říkal, jak mi to sluší, když jsem k němu vzhlížela, když jsme si poprvé domluvili rande, když mi přehrával své oblíbené písničky, když jsme spolu seděli na lavičce a nenápadně se lepili jeden na druhého, když jsme si po večerech i po nocích psali na facebooku, když se mnou sdílel svou radost z první medaile jeho neteře na světovém šampionátu, když jsme stavěli sněhuláka, když mě objímal, když mi názorně ukazoval cviky na krční páteř, když jsem ráno vstávala s tím, že se uvidíme, když mi k Valentýnu dal čokoládky, když mi sliboval, že budeme spolu, i když jsem si ty chvíle, kdy jsem mohla být s ním, prachsprostě kradla, když jsem se na ty okamžiky těšila, když mě vedle sebe akceptoval, když mě sám vyhledával, když se dotýkal mě a já jeho, když jsem měla pocit, jak se náš vztah vyvíjí, když mi znovu a znovu sliboval, že budeme spolu, když mi to dlouze líčil, když jsem tomu všemu věřila, když jsem v jedné ruce měla nůžky a do druhé se snažila chytit pramínek jeho vlasů, když jsem sbírala lichotky na svůj vzhled od ostatních, přestože jsem se líbit chtěla jenom jemu, když jsem se líbila i sama sobě, protože mi díky němu zářily oči a neustále jsem se usmívala, když mi sliboval, že mě v máji políbí pod třešňovou větví, když jsme si posílali esemesky, když jsme se v práci na dvoře scházeli i několikrát denně, když mi sám hlásil, kdy zase přijede, a ujišťoval se, že se uvidíme, když se mnou šel na oběd a dojídal po mně knedlík, když mě plácal po zadku, když plánoval společné pečení buřtů, když mě bavil i když se předváděl, aby mě pobavil, když jsem byla s ním v autobuse, když jsem ho viděla řídit, když zacouval k plotu na relativně opuštěné místo a já čekala, zda s nějakým úmyslem, když mě jen mezi řečí políbil na paži, když mě vzal na vyhlídkovou jízdu a ukazoval mi horské vesnice, když mě nechal nahlížet do svého života i do své skříňky, když mě zatáhl na šatnu, když jsme se vzájemně škádlili, když se o mě zajímal, když jsem slyšela jeho hlas v telefonu, když mi říkal "miláčku", když mě zval na pouť, na labutě a na cukrovou vatu, když jsme spolu vyráběli hvězdu z papíru, když jsem byla drzá a ryla do něj, když jsem zjistila, že je lechtivej, a zkoušela jsem to, když jsem měla pocit, jak se k sobě hodíme a jak nám to spolu sluší, když si naší nesourodé dvojice všímali tehdejší kolegové, když jsem cítila vzájemnou důvěru, když mi dával ochutnávat své jídlo, když jsem mu vyndávala třísku z prstu, když jsem si opírala hlavu o jeho rameno, když mi do detailu líčil, jak to bude probíhat, až za ním přijedu, když jsme se spolu setkali poprvé od té chvíle, co už jsme spolu nepracovali, když jsem v jeho očích viděla radost z toho shledání, když mě zase objímal, když jsme spolu pak byli i nadále v kontaktu, když mi lichotil, když měl i mnoho sexuálních narážek, když mi psal, že mě chce, když se mi snažil zalíbit tím, že mi říkal, že by se mnou chtěl mít holčičku, když mi do telefonu líčil novoroční ohňostroj, když konečně došlo na to první rande, když mi ukazoval své bydlení, když jsem zjistila, že tu naši papírovou hvězdu má v kuchyni na lampě, když mi vařil čaj, když mě vzal mezi své známé, když se ta schůzka protáhla do noci, když se ke mně celou tu dobu jednou rukou vinul a druhou mě hladil po vlasech, když se ujišťoval, zda mi nic nechybí, když mě pusinkoval, když jsme se vedli za ruku, když jsme si telefonovali tak dlouho do noci, až začal na druhé straně usínat, když jsme si plánovali, jak dostavíme jeho rozestavěné puzzle, a měli spoustu dalších plánů, když mi vyprávěl o své babičce, když jsem se neostýchala říct mu cokoliv, když mě neustále utvrzoval v tom, jak moc mu na mně záleží, když jsme se společně smáli, když jsme se ujišťovali, že nám ani jednomu nevadí věkový rozdíl mezi námi, když mi líčil, co mi uvaří, když jsem chtěla zastávat ženskou roli a starat se o něj, když došlo na druhé rande, když mi dával najevo, že mě chce, když se mi omlouval za to, co se nepovedlo, když jsme spolu seděli v jeho kuchyni pod hvězdou z papíru, hleděli si do očí a byli jsme si tak blízko, když jsem mu uvěřila, že si do té ložnice půjdeme jen lehnout, když naše rozhovory byly tak důvěrné, že víc už by to nešlo, když jsme se líbali, když mi říkal, že mě miluje, když jsme se dotýkali jeden druhého jako nikdy předtím, když respektoval, co v tu chvíli (ne)chci, když jsem ten večer odjížděla a nepochybovala jsem o tom, že se k němu vrátím a že budeme spolu...

Jasně, že tohle jsou jen ty hezký chvilky a že ještě delší by byl seznam jeho výmluv, proč se nekonaly všechny ty plánované schůzky a proč to všechno dřív skončilo, než to vůbec mohlo začít, proložit bych to mohla výčtem žen, za kterými jsem byla na seznamu, a zakončit jeho posledním nesplněným slibem někdy z léta, že mi odpoledne zavolá a že za mnou přijede; jenže to mě teď až tak netrápí...

Mně je teď líto, že jsem sama v koutě... a fňukám tu nad tím, že nemám nic, na co bych se těšila... že vlastně ani nevím, jestli ještě někdy zažiju něco podobného, jestli budu schopná se někomu dalšímu ještě otevřít, jestli vůbec někdy někdo bude mít dost trpělivosti, aby s mou extrémní uzavřeností bojoval.

Proto jsem celých osm let chtěla jeho! Všechno to plynulo tak nějak samo...

Proto už zase přemýšlím nad tím, jestli bych mu nemohla zavolat...

Sama sebe přesvědčuju, že bych jen chtěla vědět, jak se má.

A jestli má v kuchyni na lampě stále tu naši hvězdu...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka