Léňa mele maso. Sójový!

Koprovka s vejcem, chlupatý knedlíky s houbama, smaženou cibulkou a špenátem, pečený brambory s tvarohem, hrachová kaše s volským okem, těstoviny na mnoho způsobů, fazolovej guláš, bryndzový halušky (s restovanými žampiony namísto slaniny) a taky nespočet polévek; mnoho výborných pokrmů se dá uvařit bez masa. Vegetariáni vědí, masožravci, kteří se rozhodnou se masa vzdát po dobu předvelikonočního postního období, mohou trochu tápat...

Já nad půstem přemýšlela už dva tři roky zpět, protože předkové byli bez pochyb moudří a věděli dobře, co a proč dělají, navíc byli v souladu s přírodou mnohem více než my. Nejenže neměli tropické ovoce, ale dokonce ani rajčata v lednu a jahody v únoru! Touhle dobou jim zbývaly brambory, obiloviny, zelí, nějaká kořenová zelenina a možná i jablko. Masových hodů si užili v období mezi Vánocema a Masopustem, na čerstvém oleji, než podlehl rychlé zkáze, usmažili koblihy... a přišel půst, období, kdyby dali tělu odpočinout a nabrat sílu na další sezónu.

Žijeme mnohem bohatší život, než žili oni. O co více si můžeme dopřát, o to více bychom se možná měli postit; umíte si však představit snídat krajíc chleba s kysaným zelím? Předkové v postní době totiž nejedli od pondělí do soboty ani mléčné výrobky, ani vajíčka! Umíte si to představit? Já ne. A právě proto jsem si ty pravidla půstu určila tak nějak sama... tak nějak jako to dělají v současné době i jiní...

Zčásti to mám jednoduché, nekouřím a nepiju; tak jen vypustit z jídelníčku, čeho je tam nadbytek. Maso se nabízí tak nějak samo, když je to masopust; a pak padl ukazováček na cukr, bílý jed. Čtyřicet dní bez masa a cukru se dá vydržet nebo ne?

Uvidíme na Velikonoce! Maso mi zatím nijak zvlášť nechybí, možná nějakou dobrou šunku namísto těch věčných sýrů bych si dala... S cukrem to bylo horší! První den: dala bych si čokoládu (jím ořechy), druhý den: dala bych si čokoládu (jím ořechy), třetí den: čokoládu! (ořechy), čtvrtý den: čokoládu (ořechy)....... Jedenáctý den: dala jsem si čokoládu. Ale jen kostičku hořký! A nevyčítala jsem si ji, ale vychutnala. Naštěstí už ani ty chutě na sladký nejsou tak časté, tak třeba i nadspotřeba ořechů zase klesne.

Okolí se tváří velmi překvapeně, nechápou, co mě k tomu vede. Nemám žádný zvláštní důvod, krom té logiky, jakou v počínání předků shledávám; ale už teď vím, že je to obohacující minimálně v tom, že zařazuji do jídelníčku nové věci nebo ty, které se tam až tak často neobjevují...

Jo, a taky se těším!

Na velikonoční nádivku, s KUŘETEM! :)

Já vím, ještě si počkám... pak si ho ale dám s o to větší chutí. A o tom to je!