Zase nic

Nemohlo to být jinak, jen já chtěla, aby to bylo jinak...

Těch několik chvil, kdy jsem slyšela v telefonu jeho hlas, bylo tak opojných! Chtěla jsem víc, ale netušila jsem, co chce on a tak jsem čekala, jestli přijde s něčím konkrétním... Přišel. A já jsem na otázku, jestli v úterý přijedu, řekla ano. A těšila jsem se...

V úterý kolem poledne volá, zda to platí a v kolik mě má čekat. Jsem velmi mile překvapená, že se to tentokrát odehrává, jak jsme se domluvili. A těším se na shledání o to víc, když mi vylíčí, kam mě a vlka vezme na procházku. Nadšení však netrvá snad ani čtvrt hodiny, poté volá zase a mění plány (prý se mu ozval zedník, že má odpoledne čas přijít se podívat na dveře) a společnou procházku přesouvá na čtvrtek.

Neřešíš to, důvody jsou ti jedno, jen chceš být s ním. Jedno kdy. Tolik tě ten chlap a jeho nikdy nekončící historky baví! No, však je jedinej! A i kdyby nebyl, pořád si myslíš, jak byste se k sobě hodili. Jo, protože prostě je jedinej!!!

I ve středu jsem nebyla sama, ale měla jeho na telefonu; už skoro týden ten stav, kdy jsem byla ráda za jeho existenci, trval. Akceptovala jsem důvody, že se neuvidíme ani ve čtvrtek, protože jsem se těšila na pátek... že se za mnou staví v práci, až pojede od doktora... Jo, mimo jiné jsem chtěla, aby ho se mnou viděli úplně všichni! To by se u lesa v Horách asi nestalo, takže tahle varianta byla ještě lákavější!

Jo, vím, jak malicherně to zní.

Ale tak to prostě je. Nechci pořád být ta chudinka, kterou nikdo nechce! I když přesně to jsem...

Nepřijel. Už ani nezavolal.