Zažít něco (s)nového!

Skoro jsem se rozbrečela cestou tam, na tajňačku si utírala slzy už tam a regulérně brečela, když jsem odjížděla, ale jen do okamžiku, než mi zavolal a za všechno se zase omlouval... rande, vole! Přes čtrnáct dní jsem s ním nemluvila a pak se jeden večer ozval a domluvili jsme si společné páteční odpoledne. Vylíčil mi ho v barvách a já se tolik těšila, protože po telefonu jsme se skvěle bavili víc než tři hodiny... "Zavolám ti a domluvíme se." Nezavolal. OK, umím to taky. Před polednem ho budím... není mu dobře; ať klidně přijedu, ale ať nic moc nečekám. To předem avizované nic moc mě teda trochu rozhodilo, ještě než jsme se viděli. Absence vřelého přivítání nepřekvapila, ale stejně zamrzela, protože moje fantazie to od předešlého večera celé viděla úplně jinak. A jeho nálada vskutku nepředznamenávala úplně příjemné odpoledne... S tím, že budu řídit, jsem souhlasila jen za podmínky, že s tím následně nebude mít problém. Jenže měl, všechno jsem zase dělala blbě - rozjížděla se...

Slíbil mi setkání a slíbil, že se ozve; a vlastně to i splnil. Jen to tedy zase všechno bylo jinak... a mně je z toho zase smutno; jen si pořád myslím, že jsem "s ním" smutná méně, než bez něj... takhle pořád mám aspoň tu minimální naději, že nebudu pořád jen sama... ... i když jsem celé tohle léto zase sama byla. A i ta blbá zmrzlina s vaječňákem (ať už a nebo právě proto, že je to záminka pro cokoliv) je prostě nad mé možnosti. Neurčitě mi sliboval mimo jiné středu, přesto mě to překvapilo, když dopoledne volal; navíc se vlastně chystal splnit jeden z mých přízemních snů, že se za mnou staví v práci, když jel zrovna kolem. Potěšilo mě to gesto samo o sobě, těšilo mě vidět jeho - ani neumím popsat slovy, v čem to jeho kouzlo tkví, zda to dělají jeho oči nebo jeho energie či je to prostá chemie, ale vždycky mě to dostane. A v reakci na to chci i nějaké fyzické důkazy, že je to realita... úplně jednoduše řečeno: strašně moc jsem chtěla, aby mě aspoň letmo objal. Ale vůbec k ni...

bylo třetí druhé rande, byli jsme spolu nadále v kontaktu, tak mu posílám nějaké fotky, jako bych to udělala, kdybych s někým měla jakýkoliv bližší vztah Nemohl se mi ozvat skoro dva týdny (!), protože si zapomněl věci včetně telefonu v Praze. Asi tam někdo sjížděl jeho facebook vzhledem k tomu, kolikrát jsem ho viděla online... Zavolal, až když jsem mu poslala přání k svátku. A vše bylo zase sluncem zalité: jeho věčně historky, humory a neurčité sliby... respektuju to a nechávám to dál nenuceně plynout, posílám mu vtip, co mě pobavil, a pak i nějakou mou osobitou myšlenku doplněnou výcvakem z mobilu V reakci na to se mě snažil pobavit vtipem, který mě urazil. V reakci na to mě urazil a zase se snažil to obrátit ve vtip. Hmmm. Jako většinu hovorů se loučí s tím, že se mi za chvíli ještě ozve... pár dní se zase nic neděje; že tu jsem, dávám najevo dalším asi rádoby zábavným obrázkem, byť bych tolik chtěla, aby dostál svým slibům a byl trochu aktivní on Aspoň následuje nějaká reakce! Dr...