Druhé čtvrté rande
Slzy mi tekly, když jsme se ráno domluvili, že se fakt uvidíme, i když zase nebyl ok. Uřvaná jsem z Hor odjížděla. Možná PMS, možná další zklamání. Přesto mi hodně zatrnulo, když mi pak večer řekl: "Za všechno ti děkuju, ale uvědomil jsem si dneska jednu věc..." Uplynuly zase dlouhé tři týdny, co jsme se neviděli. Jeden víkend byla pouť, kam toužím být pozvána již celé roky (teď už vím, že bysme si pouťového veselí stejně neužívali, i kdyby na mě ten víkend zrovna vyšel ); nemohla jsem přijet, protože prý přijedou děti a mamince rodinná návštěva, ale my dva si prý pouť uděláme o týden později, že udělá řízky a bramborový salát. Nechci řízky, chci jeho. V tom dalším týdnu už mě začíná připravovat na to, že to nevyjde, protože asi pojede stěhovat syna... a tak to dopadne, v sobotu večer mi líčí, jak tam jel a co všechno stěhovali a jak mladej bydlí... a že ty řízky dáme příští víkend. Nechci řízky, chci jeho... ... i když se pak před tím dalším víkendem ptám, jak je kluk v nové