O kapesním nožíku a lidech

Omylem odjedeš s jeho kapesním nožíkem. Omluvíš se. Přemýšlíš i nad laškovnou zprávou, že si ještě rozmyslíš, co budeš za jeho navrácení chtít... to by ses před sedmi roky vůbec nerozpakovala napsat! Teď jsi tak zlomená, že si jen dovolíš vtípek ohledně výkupného v neoznačenejch bankovkách...

Nepobavil ho, ale zdá se to být v pohodě, že nožík vrátíš, až se uvidíte, ale kdybys chtěla, můžeš ho poslat pépéelkou nebo přivézt, až pojedeš z výletu domů (ne, není to při cestě!). Zcela jasně dáš najevo, co si myslíš: "Kdybys řekl, že chceš vidět mě, tak přijedu, kvůli nožíku nepojedu."

Jako žena nejsi asi schopná domyslet, co znamená nůž pro muže, takže nerozumíš hovoru po pár dnech, který začíná tím, že na víkend pracovně odjíždí, tónem jakože je mu to líto... Je mu líto, že se neuvidíte, jak jste si slibovali? ptáš se sama sebe, zatímco navenek nemáš žádnou emoci a vyčkáváš... Nožík! Jestli mu ho posleš poštou, když teda pojede pryč.

Máš to k němu půl hodinu cesty, ale taky ten čas můžeš trávit tak, že budeš řešit, do čeho ho zabalit, a pak stát frontu na poště, voe! To ale není žádný argument, následuje brnkání na city, uraženým tónem, ať si ho teda necháš na památku, když je to takovej problém. OK, je-li nožík tak důležitý, že se kvůli němu musí dělat scény, chceš být milá a vstřícná a nabízíš, že než poštou, radši mu nožík přivezeš. A máš na to dvě odpoledne a dva večery a jemu dáváš na výběr... Odpoledne musí se psem, neví, kdy přijde z práce, a taky nemůže čekat, kdy přijdeš ty; kdy on přijde z procházky, taky neví, že bys přijela potom, a že domů přijde určitě zmrzlej a už chce mít klid a nechce nikde šaškovat! Máš mu ho teda hodit do schránky, když ho nechceš posílat poštou.

Evidentně ten nožík tak důležitej není, když ochota udělat pro něj i jen minimum je nulová.

Stejně jako udělat něco pro tebe!