Pocity

V dnešní době sdílíme na internetu, co se dá. Videa, obrázky, oblíbenou hudbu, zajímavé odkazy, ale i střípky našich životů: příjemné okamžiky, zážitky, někdo i nějaké ty pikantnosti, naše názory či rozhořčení nad světem. Někomu stačí slova, jiný přidá pro dokreslení fotografie.

Chci teď sdílet dnešek: modrou oblohu a sluníčko, které jistě potěšilo nejen mě, příjemně plynoucí den, těšení se na letní prodloužený víkend, relativní klid a... a... a něco pro co nemám dost slov.

---

Pochopíte, že mám radost se setkání s člověkem, kterého jsem delší čas neviděla, a vůbec mi nevadí, že zapomněl, že už jsme si tehdy tykali, a ani se mi nechce mu to připomínat, protože se mi líbí, když mi někdo říká jménem a vyká mi? A zvlášť, je-li to hezkej chlap? Teda spíš jen kluk...

Dá se slovy vystihnout zvláštní setkání s panem Pávkem? Že ho neznáte? Pan barevnější, nikoliv vlastním jménem Pávek! Pávka hrál Labuda v komedii Vesničko má středisková, jak mi pan bé musel vysvětlit, když jsem jeho vtípek nepochopila. Co na tom, že nepochopila? Co na tom, že to teď nechápete vy? Ten okamžik prostě měl své kouzlo! A tenhle chlap je chlap.

A existují slova pro sladkobolné vzpomínky na nejšarmantnějšího chlapa? Vždyť byste si myslely, že jsem blázen, když na pana anděla furt myslím. A fakt je, že poslední dobou se tomu tak děje až příliš často...

Slova jsou pro tohle všechno málo, ale víte, co by tohle všechno mohlo dokázat vystihnout?

Můj zpěv cestou domů, respektive spíš pořvávání hezky znějících slov: rum, vodka, griotka, zelená, meruňka. Nejdřív jsem si zpívala Lásko má, já stůňu, ale jakmile jsem minula poutač před večerkou, opětovně mě zaujalo, jak se rum a vodka hezky rýmují s griotkou a následuje je spojení zelená meruňka.

Zastavit mě dopravní hlídka, tak by mi asi dala dýchnout, ostatně mají dávat dýchat při každé silniční kontrole, což já osobně nepotrvzuji, ale nenadýchala bych. Ani rum, ani vodka, ani griotka, ani zelená, ani meruňka.

Prostě jen hezký den.