Djerba, nepříliš hezká, přesto milovaná!
Slíbila jsem Vám malou cestu do Afriky. Připoutejte se, letíme! A vězte, že tak jako v Praze na letišti tam rozhodně nebude...
Po dvě a půl hodiny dlouhém letu se ocitnete v jiném světě. Na vyprahlém ostrově, kde se daří palmám, olivovníkům a kaktusům. V Tunisku platil či stále platí zákon, že stavby by neměly být vyšší než vzrostlé palmy, a tak je placatost ostrova umocněna všemi těmi bílými domečky postavenými v tradičním stylu. Mezi nimi sem tam nějaký již dlouho rozestavěný, kolem silnice odpadky, do toho sem tam nějaký kůň či velbloud... na první pohled nic, z čeho byste šli do kolen.
Ulice při pobřeží, kde stojí jeden hotel vedle druhého, jsou o trošku čistší, ale skutečně udržované jsou pouze areály hotelů (či spíš jejich části primárně určené hostům). Tam se o spokojenost klientů velmi dbá. Krom recepčních, pokojských, barmanů, číšníků, animátorů jsou v hotelech i zahradníci, kteří se starají o hotelou zeleň.
Do hotelu Ksar Djerba (jak jste si arabsky asi nepřečetli stejně jako já :D) jsem jela již po třetí. Miluju podobné návraty a setkání, právě kvůli těm se tam určitě chci ještě vrátit! Tentokrát jsem byla nadšená snad ještě víc než v minulosti. Kvalita služeb se mi zdála vyšší, personál milejší, snad jen ty palmy za těch pět let moc nevyrostly...
... a tohle je výhled z hotelového schodiště.
Tentokrát jsme měli pokoj v patře. Hned nad tím, ve kterém jsme byli ubytování posledně. Spokojenost maximální. Umístění akorát tak na půl cesty mezi dvěma bazény (kde jsem se za celý týden smočila jen dvakrát), restaurací a terasou, kde se konaly večerní programy. A k tomu ta obrovská nostalgie ocitnout se znovu na místech, kde jsem prožila něco nezapomenutelného! Tohle by mi asi chybělo, kdybych jela někam jinam. Jak bych si mohla užít dovolenou bez stromu, pod kterým jsem se s kýmsi schovávala? No, však jsem to loni v Řecku také postrádala!
Na Djerbě jsem si svůj románek v minulosti prožila, ale skutečně se neřadím mezi sexuální turistky, které jedou na jih, aby si se snědými arabskými muži vzájemně vykryli své nedostatky. Můj románek byl čistě platonický. A byl by i ten další, kdyby byl... stále lituju toho, že jsem ho prošvihla... prostě se tam musím vrátit!
Kvůli románku a kvůli těm dlouhým písčitým plážím a krásnému moři. Pojďme se podívat na pláž!
Koncem října je počasí ještě krásně letní. Teploty kolem třicítky, moře po létě vyhřáté, na nebi sluníčko (na těch fotkách se to tak jevit nemusí, protože jsem téměř všechny vyfocené poslední den, kdy obloha až tak jasná nebyla)...
Rezavá cedule hlásá, že tato pláž patří k našemu hotelu. Najdete si tam místo pod slunečníkem, dostanete tam lehátko, dostanete tam napít, je tam relativně čisto. I o plážích platí to, co o jiných částech Tuniska, respektive Djerby. Hotelové pláže jsou udržované, jinde je nepořádek: naplavené řasy, rezavé kostry slunečníků, odpadky, velbloudí a koňské exkrementy... :(
K poležení tedy slouží výhradně ty hotelové pláže. Jinde se ale pokochejte klidem, rozlehlostí vodní hladiny, sbírejte mušle a koukejte do písku, když nechcete, aby se na Vás lepili místní playboyové...
... a tady jednoho máme! Ale to není playboy v pravém smyslu slova, to je plážový animátor, který se stará o vyžití hostů. Tady Ali Baba právě hraje petanque! Organizoval i šipky a, když na pláži u vedlejšího hotelu pustili hudbu a oznamovali, že začne aquagym, vysvékl se a zahnal nás také do moře. Okouknul co cvičí vedle a totéž předcvičoval nám... :)))
Animační programy k tuniským hotelům neodmyslitelně patří. Díky nim jsme se fakt nenudili! Chodili jsme na volejbal, na petanque, na aquagym, na šipky... a večer samozřejmě tančit! Letos poprvé jsem si i ty tance užila!!! Animátoři byli strašně milí a jeden z nich tak překrásně tančil, že mi to s ním i jako netanečnici šlo! Ještě častěji mě k tanci bral právě Ali Baba, který naopak neuměl tančit vůbec. Navíc byl tak o dvě hlavy menší a podstatně štíhlejší, než já... to nebyl tanec, to byla legrace!!! :D
A tu je velboudář! S krásným velblouďátkem! :)
A roztomilé plážové štěnátko! :)
Může se zdát, že nemluvím o Djerbě příliš hezky. Jde však o popis reality...
A z mé strany nutno podotknout, že všechny nehezkosti tohoto tuniského ostrova jsou bohatě kompenzovány tím vším okolo. Tentokrát jsem nebyla ani na výletě po ostrově, ani na tradičním trhu; jen jsem se válela, hopsala v mořských vlnách, věnovala se sportovním aktivitám, bavila se a... snila. Tunisané jsou hezcí muži! :)
Hezcí, sympatičtí a velmi milí. Vím, že je za tím vším i něco jiného, ale přesto...
Klidně bych tyhle poslední fotky vůbec nepořídila!
Komentáře
Okomentovat