Ho... ho... ho... ho... hory?!
Už před dvěma roky jsem měla tolik nápadů, jak ho balit, ale balit jsem ho nechtěla... chtěla jsem, aby mě konečně někdo tak moc chtěl, aby mě sám balil... no, a nakonec ho zase trapně balím... (ne)nápadné poznámky typu, jak ho ráda vídám... že na něj myslím... spoustu dotyků... a příspěvky na facebooku cílené jen a jen na něj. Naposledy fotky z Hor.
Ano, já jela lyžovat do Hor a jemu jsem to předem nenahlásila a nenavštívila ho! Byl dotčen...
Stále ještě přestávám chvílemi myslet, když jsem s ním, takže fakt nevím, jak došla řeč na příští víkend, ale byla jsem to já, kdo se zeptal, jestli se mnou půjde lyžovat. On řekl bez jakéhokoliv přemýšlení: "Jo." Nevěřícně jsem se zeptala: "Vážně?" a on mi to potvrdil, že prý to bude prdel... Asi ze mě čišel údiv, překvapení či nepochopení, protože než jsme se včera rozloučili, řekl mi, ať si to do dneška rozmyslím a že se domluvíme.
A ono je to to, o čem já už skoro celých šest let sním, že?
Takže je jasný, že bych si asi vyčítala, kdybych ho dnes nevyhledala, abychom se teda domluvili!
Tak jsem se za ním dnes vydala do místnosti plné řidičů, kam jsem v minulosti nikdy neměla odvahu vkročit. Kvůli němu jsem to udělala. A on se měl zeptat, jak jsem si to rozmyslela; ale nezeptal se, zeptal se, jak se mám. Takže jsem to zase trapně byla já, kdo zmínil ten plánový víkend na lyžích. A on najednou vůbec nebyl tak rozhodný jako včera. Já teda taky nebyla schopná akceptovat tu neděli, kterou mi nabízel. Tak v pondělí? Ale protože je to ještě daleko, on neví, jestli nebude mít něco jinýho, on neví, jestli nepřijede kluk, on neví..... potvrdíme si to v neděli...
To zatím není celá storka. Abychom se mohli domluvit, dává mi telefonní číslo... on u sebe telefon nemá, ale ať prý ho prozvoním, že si mé číslo pak uloží... tak jsem učinila. Když o chvíli později z kapsy tahá telefon, vysvětluje mi, že to je služebák. Informace pro mě dost nevěrohodná. Na paměti nepřestávám mít, že jsme mýtoman a erotomanka. A s tou erotomankou to třeba nebude tak vážné, když tak moc pochybuje o tom, jaké telefonní číslo vůbec dostala.
Dozvíme se to v neděli. Dozvíme se, jestli se dovolám, kam mám. Ano, ještě jednou se ztrapním! Abychom se dozvěděli, jestli půjdu v pondělí lyžovat, jestli mě vezme na tu ochutnávku exotický mas, jak vyprávěl nejen mě, ale i kolegovi. Prý: "Pozval jsem paní účetní na zebru." A kolega, který evidentně nemá tolik důvěry v Romana jako já: "Jako na přechod, jo?"
Proč já jsem se nezamilovala do tohodle chlapa? Je vtipnej!
Proč já se zamilovala do chlapa, kterého předchází nedobrá pověst, kterej je sice milej, ale ne úplně důvěryhodnej, do chlapa, kterej má přítelkyni, kterou mi zamlčuje, do chlapa, kterého často vůbec nechápu, přestože se tak snažím.
Proč nemám alespoň minimální pud sebezáchovy? Snad alespoň důstojnost mám na takové úrovni, že jediné, co ještě udělám, je ten nedělní telefonát...
Nebo ani to už nemám dělat?
Komentáře
Okomentovat