Mělo to být (s)nové!

Kdyby mě zase někdy napadlo, že budu balit chlapy, zakažte mi to! Připomeňte mi, že můj muž ten originální způsob seznámení skousl jen proto, že je asi zlatej; připomeňte mi, jak hloupě jsem se vnucovala panu andělovi, a hlavně, jak jsem chtěla jít s Romanem lyžovat.

Byl to tak krásný sen! Ten sen jít s ním lyžovat jsem si ale pokazila otázkou: "Půjdeš se mnou lyžovat?" Romanovo téměř nadšené "Jo." způsobilo, že jsem představu upgradovala o vizi toho, jak on a já jsme na lanovce a jak se držíme za ruce, přestože jsem věděla, že nemám věřit mýtomanovi. Tu silně romantickou představu jsem však nezvládla dostatečně potlačovat; těžko se to dělá, když jste erotomanka...


A tak to tam ve mně pořád někde bylo, přestože jsem se racionálně přesvědčovala, že se nic z toho nestane, že nepojedu do Hor, že nebudeme lyžovat, že nebudeme vedle sebe sedět na lanovce a že ten oběd, na který mě pozval, je také jen jedna z pohádek.

Naposledy jsem psala, že mu zavolám, že?
Zavolala. Jihla jsem z toho sexy hlasu, který se mi ozýval z telefonu. Byl i strašně milej, ale stále nebyl schopen mi sdělit, zda mohu počítat se společně stráveným dnem, stále mlžil a zároveň říkal, jak úžasné to bude! Požádala jsem ho tedy, ať mi dá vědět, až bude mít jasno. To on měl teda asi už od začátku, jen mi to neřekl ani z očí do očí, ani do telefonu, ale poslal mi esemesku. Ani tam mi nenapsal, že nechce, ale vymyslel si důvod, proč nemůže. Jak kdyby mi psal dvanáctiletej kluk a nikoliv chlap v letech!

Že něco mizí mávnutím kouzelného proutku, to je jen fráze, tenhle sen zmizel doručením krátké textové zprávy. Ale protože to v hlavě fakt nemám v pořádku, zmizel jen ten sen o lyžích a lanovce. Obrečela jsem ho. Ale tak dlouho je mé snění o krásném Romanovi tím, co mi dává utéct od všednodenních starostí a co dodává barvu šedi mých dní, že jsem se svými myšlenkami opět nasměrovala k něčemu, co se třeba ještě stane... můžu snít o čemkoliv, jen nesmím mít zase tu nezdolnou chuť ty sny realizovat!

Ano, měla bych se nad sebou zamyslet... Ano, měla bych to hodit za hlavu... Ano, měla bych na toho chlapa zapomenout... Ano, jsem naivka... Odpovídám "Ano." na jakoukoliv další námitku, která vás napadá...
Ale když ty emoce nebo pudy nebo co za mě jedná nelze racionálně ovlivnit! :(

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka