Dvakrát do stejné řeky...

Je to asi tak půl roku zpět, kdy jsem se chystala na rande do Hor, a přestože pak jsem byla zklamaná tak, že jsem se zařekla, že už žádného chlapa balit nebudu, nějak jsem na to zapomněla a udělala jsem to znovu... a chtěla jsem jet znovu do Hor... za stejným chlapem... ono mi s ním totiž v posledních týdnech zase bylo tak hezky! Jediné pozvání, ke kterému se však měl, bylo to k prohlídce autobusu, které jsem odmítla, protože se mi zdálo absurdní. Toužila jsem po něčem víc!

A využila jsem první příležitosti, která se mi naskytla. Položila jsem další nevinnou otázku, na které se mi dostalo podobně nadšené odpovědi, jako když jsem se před půl rokem ptala, jestli se mnou půjde lyžovat...

---

Sníh na Horách už sice napadl, ale na lyžování to ještě není. Tentokrát jsem se otázala - asi úplně trapně, ale taková už prostě jsem - jestli můžu přijít na večeři. Ne jen tak, po delší chvíli, co mi líčil, co bude vařit, jak to bude vařit, s čím to bude vařit... svůj obdiv k jeho kuchařským schopnostem jsem zakončila pro mě logickou, pro jiné možná nelogickou otázkou. V jeho reakci jsem nezaznamenala jediný náznak toho, že by mu ta myšlenka vadila. Naopak.

"Přijeď. V sobotu v půl třetí končím, v neděli mám volno. Já bych pro tebe i dojel..."

I po předchozích zkušenostech jsem mu chtěla věřit. Chtěla jsem totiž být s ním, chtěla jsem, aby mi bylo hezky... tak hezky, jako když jsme si tohle domlouvali a ve chvíli, kdy jsem si vedle něj sedla na lavičku, se na mě začal lepit. Jinému bych to nedovolila, ale on za mě vyřešil to, že jsem se nemusela já lepit na něj! :D

"Pošli mi esemesku..."

Byla jsem z naší domluvy chvíli dost rozpačitá a ani se mi nezdálo moc vhodné jít k němu domů, ovšem nemohla jsem být za tu, která nedohrává partie. Nejsem hračka, jsem hráčka! Do noci jsem nad vzniklou situací přemýšlela a hledala nejvhodnější řešení, text jediné esemesky. I zpětně si myslím, že jsem ji formulovala dobře, aby splnila i další účel, a to zjistit, na čem jsem. Zjistila jsem to totiž!

Moc rada bych aspon chvili byla s Tebou, Romanku. Jestli je to vzajemne, tak kdy a kde? :)

Bylo toto přímočaré sdělení a dotaz příliš troufalé? Neznělo příliš zoufale? To zhodnotit neumím...

Nezbývalo mi, než si počkat na odpověď.

Promyšlený jsem měla i zbytek výletu do Hor - co si vezmu na sebe, co přivezu jemu... a bylo to promyšlené sakra dobře! Měla jsem i pár chvil, kdy jsem si to celé představovala v barvách. Mou nesmělou povahu to sice trochu děsilo, ale uklidňovalo mě to, že bych byla s ním... s chlapem, o kterém s přestávkami šest let sním!

Sobotní výlet do Hor se ale nekonal. Ne, že by si jako na Velikonoce vymyslel, proč to nejde; tentokrát se mi ani neozval...