Sliby se maj plnit o Vánocích

Deset let to trvalo. Deset let jsem občas více, občas méně velmi dlouhé časové úseky nezdravě a vždy aspoň někde v koutku duše byla závislá na svém snu o budoucnosti s krásným Romanem bývalým kolegou. Racionálně jsem tušila, věděla, že je třeba to utnout; jenže v mém životě nebyl (a co když už ani nebude?) nikdo jiný, kdo by mi ukazoval svět mimo mou životní minibublinku a kdo mě činil aspoň trochu šťastnou, než tenhle mýtoman. Ano, existují i jiní muži, ale když jste tak trochu asociál, těžko se s kýmkoliv sblížit. Ano, byl i můj muž, který nebyl můj muž, ale něco tomu chybělo. Možná to vnitřní chvění, které ve mně dokázal vyvolat mýtoman, nějaká magie ty jeho magické formulky, naučené věty, které si myslel, že každá žena chce slyšet. Fungovalo to. Tak to bylo. 

Jo, už je tam konečně minulý čas! 

Deset let poté, co jsem ho viděla prvně. 

Dva roky poté, co jsem ho viděla naposled. 

Ne, že bych na něj po ty dva roky čekala; jen jsem na něj nedokázala zcela zapomenout a vlastně mi to ani nedovolil. Ozýval se vcelku pravidelně. Nevím proč, nic nechtěl, sliboval mi všechno... hlavu mi blbnul dál. Prostě zavolal a, že by chtěl malou po mně chytrou a po něm černovlasou holčičku, už neříkal, věděl, že touhle myšlenkou mě nenadchne; ale že mě miluje a že, když budu chtít, udělá mi místo ve skříni, abych si měla kam dát věci, se mi poslouchalo docela hezky... budoucnost jsem si s ním neplánovala, tehdy bych ho jen ráda viděla. 

Nepovedlo se to. Už jsme se neviděli. 

A docela dlouho se ani neozval. Až někdy koncem léta...

Během pár vyměněných zpráv na Messengeru jako by se dělo zase všechno znovu... byla jsem v úžasu, možná i trochu u vytržení, ale rychle zase zpátky nohama na zemi, avšak zvědavá... takže jsem nechtěla odpovědět ani A, ani B na otázku, kdy se uvidíme. To měl rozhodnout on, jenže my už víme, že od něj se slova chlapa nedočkáme!

Protože jednou se tomu zasměju, zde volný přepis:

L: Tak třeba o Vánocích... sliby se totiž mají plnit o Vánocích... jen nevím, jestli v tý Kotelní jámě nebude trochu moc sněhu... (ne, nezapomněla jsem na všechny jeho sliby)

R: Takže vlastně nic, aspoň máme jasno.

L: Jen pragmaticky zhodnocené možnosti. Nebo se Ti to snad hodí dřív než o Vánocích?

R: Záleží na Tobě...

Možná půl dne nenacházím dalších slov. A on zatím vymyslel, jak to elegantně ukončit tentokrát...

R: Odcházím do Německa. Sbohem.

L: Viel Glück!

R: Danke.

Asi po týdnu se mi v Messengeru objevila ještě jedna zkomolená zpráva v němčině obsahující slova nach haluze... Jo, evidentně musel z nějaký haluze spadnout, jestli si myslel, že by mě ještě mohl zaujmout zprávou o jeho návratu nach Hause, odkud se předtím jistě ani nikam nechystal!

Už fakt ne.

Dlouho jsem tu tenhle příspěvek měla rozepsaný, asi není vůbec důležitý... ale jsou Vánoce a s nimi čas (ne)splněných slibů...

Ať se vás týká víc těch splněných! ❤️