Milý Ježíšku

Milý Ježíšku,

letos se snad ani zlobit nedalo... a mně by se přitom už zase docela zlobit chtělo... každopádně nešlo to, byla jsem hodná; můžu si teda něco přát?

Chtěla bych prožít úplně obyčejnej den.

Probudit bych se mohla klidně sama, ani snídani mi nikdo připravovat nemusí... mohl by tam někdo bejt, ale není to nutný, když budu vědět, že ho brzo uvidím...

Ráda bych mu uvařila oběd. Umím výborný kuře na paprice, boloňský ragú, španělský ptáčky nebo chlupatý knedlíky a taky ty tvarohový s ovocem. Něco z toho by mu mohlo chutnat, ne?

Po O bysme mohli jít na výlet, někam, kde to má rád, nebo do Českýho ráje nebo do Krkonoš, kamkoliv; nespěchat, kochat se a třeba si i počkat na západ slunce. Že bysme byli potmě bůhvíkde? S ním bych se přece vůbec ničeho nebála!

A pak bych si ho vzala domů. Nebo on mě? Usínat bych totiž chtěla s ním... a nebo bysme ani hned spát jít nemuseli...

Ježíšku, nepřeje si mě někdo náhodou?

Novou sukni i kabelku jsem si už koupila, s tím už se nikdo balit nemusí. Chtěla bych jen nebýt sama...