Zažít něco (s)nového!

V létě jsem snila o šatičkách - o krásném kousku holčičího oblečení. Vcelku marně. Mám prsa, břicho i zadek, ale úplně špatně rozložené... objemově, nikoliv místně! :) Co mi vpředu přebývá, mi vzadu chybí. A problém je to nejen v případě letních šatů... Vzpomněla jsem si na to, co říkala prodavačka v shopu, kam jsem si pro šatičky tehdy nakráčela, když jsem sháněla podzimní oživení mého šatníku a hlavně potřebné džíny. Krize se dotkla i oděvního průmyslu a šaty - ty ve větších velikostech, nositelné i ty pytlovité z umělých materiálů - nejsou. Během dvou nebo tří nákupů, které jsem absolvovala tentokrát, se mi to potvrdilo. Šaty nejsou, ale kdo by je také na konci září chtěl ( když nejede na dovolenou do Tuniska )?! Jinak je hadrů v obchodech plno. I v těch větších, nadměrných velikostech se dá vybrat. Ne však na mě. Respektive džíny se mi sehnat nepovedlo... Kdo někdy zkusil sehnat nějaký pěkný obleček ve větší velikosti, tak mi potvrdí, že je to úkol nelehký, ale zdaleka již ne tak ...

Možná právě teď se pod tímhle článkem ukazuje reklama na Google. Krásná kampaň s názvem Život je hledání, kterou jste možná zahlédli nejen na blogu, ale i v televizi... třeba úžasnou Lásku z Paříže  ;) A teď si podobný příběh můžete na youtube.com/zivotjehledani  vytvořit také! Tady jsou mé dva vytvořené asi před měsícem; jeden andělský... ... a jeden více realistický (ne však nesnový)... A co hledáte Vy?

Vzpomínáte si ještě na tuhle kravku? A jak jsem ji hledala , až jsem ji našla? ;) Určitě Vás zajímá i to, jak to s ní bylo dál... tak si pěkně sedněte a poslouchejte... Přivezli ji jednoho rána na velikej kopec. Zrovna vycházelo slunce, takže to fakt byla pěkná podívaná! A co tam bylo výborný šťavnatý travičky! O tom se Růženě v kravíně, kde byla jen o seně a vodě, asi nezdálo. I užívala si krásnejch slunečnejch dní, ke sváče si dávala nejradši šťovíky a pak, když měla bříško plný, tak se ráda opalovala. Bůůů. Dny plynuly. Už si nepamatovala, kolikrát vyšlo slunko, ale párkrát už to bylo. I toho rána si ty první záblesky slunka chtěla užít, ale nějaká blbá kráva si vedle ní stoupla přesně tak, že zakrejvala výhled na horizont. Růženka na ní: "Bůůůůů," a kráva se po ní hned otočila... Ale Růža to popletla, jak byla ještě rozespalá! Tohle nebyla žádná kráva! To byl bejk! Bú! A pěkně nadrženej bejk! On na Růženku hned: "Buuuůůůuuu!" a zezadu na ni skočil. Růža to teda ...

Vskutku krásný první den podzimní dnes máme! Takový skoro letní! :) Ale stačí se rozhlédnout kolem sebe a o tom, že je podzim, ani nezapochybujete... už chvíli je navíc cítit i ve vzduchu... I tahle fotka už je pár dní stará. Dávno je po žních, teď už se spíš zaorává... Ale tady se nám někdo teprve probudil! Vyspinkaná? Puntíčkové šaty ti budou moc slušet! ;) Někdo naopak šaty odhazuje stranou... ... a jiný se snad díky tomu červená! :) Ale musí to být fakt stydlín! Taková barvička!!! :o Tu jeden bezostyšný, kochající se svou nahou krásou v zrcadle a vedle další červenáček... ;) A tenhle se z toho úplně vobobulkoval ! :o A zdá se, že ten poslední se buď chystá na Vánoce, do maškarního a nebo je to nová podzimní móda! :) Krásný barevný podzim Vám přeji! ;)

aneb Jaké barvičky chybí panu barevnějšímu O tom, že je snění mou oblíbenou činností, mám důkaz, pokud si ho žádáte a ještě jste si toho u mě na blogu nevšimli. O snech jsem psala článek  hned pátý den mého blogování! Dnes tedy ještě jednou - na téma týdne - a aktuálně; doba se změnila, ale ne příliš... ;) kurzívou poznámky k článku, méně či více významné glosy modře části velmi osobní, klidně je přeskočte ;) Většinu snů, které se odehrávají v mé hlavě v noci, si asi ani vůbec nepamatuji. I na ošklivé noční můry, které mě vprostřed noci vytrhnou ze spánku, rychle zapomínám a, ač nerada, rychle se mi ztrácí z mysli i ty krásné sníčky, které se mi zdají nad ránem, kdy ještě napůl spím, ale napůl jsem už vzhůru... Ovšem ty, jejichž scénář vymýšlím po probuzení a kdykoliv během dne, ty nezapomínám! Na jejich obsahu lpím a nikdy se je vzít nedám!!! Bráním si je zuby nehty; jediné, co je může ohrozit, je má snaha je zhmotnit. Tuším, že tenhle článek nebude tak moc o snech jako o mé e...

Touhle myšlenkou to začalo a už chvíli mi to hlavou vrtalo... Bylo to před týdnem. Jela jsem do práce, pospíchám jako každé ráno, ale nebránilo mi to sledovat, co kde lítá. Teda ony neletěly. Stály jedna vedle druhé na vozejku a dívaly se skrz šprincle. Moc toho vidět nemohly, protože jako obvykle ve městě, kde pracuji, byla mlha. Víc bych nad těmi dvěma kravami možná nepřemýšlela, kdybych asi o dvě hodiny později nezahlédla tentýž traktor se stejným vozejkem. Ony nikde. Přimělo mě to prostě k zamyšlení, kam je traktorista asi zavezl... co se s nimi stalo... Na jatka ne. Žádná tím směrem nejsou. V době umělé inseminace nejely navštívit ani dobře rostlého býka. Navíc ve trojce? Víc možností mě nenapadlo. Můj muž, kterého jsem se na to nejednou ptala, říkal, že je prostě vezli do jiného kravína. Mohlo to tak být... Ale já jsem je dneska našla, když jsme byli pouštět draka... to je určitě jedna z nich!!! Do přírody je odvezli, na kopec do Českého ráje, na čerstvý vzduch... Měla jsem nad t...

... jezdí autobus. Jak jinak bych tam také dostala antituristu, že? :) Ale po téhle cestě už musel jít po svých! Nejvyšší vrchol na obzoru Sněžka, v popředí Vrbatovo návrší s Mohylou Hanče a Vrbaty, nad hlavou mraky, mraky a zase mraky, které se v neděli držely jen nad horami. Všude v kraji jinak nádherný slunečný den. Ale abych Krkonoším nekřivdila, občas se slunko ukázalo i tam... a to pak bylo pokocháníčko... :) Cedulky z kalhot vykukující ignorujte. Krajinou se kochejte! ;) Horská louka s květenou, kousek Harrachových kamenů a v pozadí Kotel. Zimní značení cest připravené v pohotovosti, v pozadí vrchol Sněžných Jam a Vysoké Kolo. Wawel nad Sněžnými Jámami a Vysoké Kolo ještě jednou, prosluněná Pančavská louka... ... a Pančavský vodopád, respektive pohled z vyhlídky u vodopádu. Z nejvyššího českého vodopádu je vidět jen zlomek, zbytek se skrývá v hlubinách Labského dolu. Samotné Labe zatím velkou řeku nepřipomínající ani vzdáleně na fotografii vlevo a Zlaté a Vrbatovo návrší vpr...

Ne, že bych se Vám tajně vdala. To ne, toho se fakt bát nemusíte... stále jsem nedospěla do toho okamžiku (a nebo jsem právě k tomutu dospěla?), kdy by se mi vlastní svatba nejevila jako hodně černá noční můra ... :P :D Ale nachomýtla jsem se v uplynulém týdnu ke dvěma svatbám. Obě byly laděny do bíla a hodně velkolepě pojaté. Evidentně první svatba novomanželů. Osobně (rozumějte velmi zaujatě) se mi výjev slavnostní výzdoby na nejvyšší hoře Českého ráje nebo nevěsty v bílém zavěšené pravděpodobně do otce a kráčející za doprovodu hudby po vesnické cestě k hasičárně zdál absurdní. Ulítlý. Přehnaný. Teatrální. A svým způsobem trošku naivní... Bylo to poprvé a naposled? Ne, nechci se vdávat. Ale nevěstám přeju, ať je jejich první ano šťastné a na celý život jediné!

Když jsem obrázky francouzského fotografa Yanna Arthuse-Bertranda viděla prvně, tak jsem jen nevěřícně zírala a kochala se tou krásou, která se nabízí letcům, ptákům a andělům, tedy všem těm kteří zrovna nestojí nohama na pevné zemi a shlíží na ni z výšin. Ovšem podmínkou je, že se té kráse musí umět otevřít stejně tak jako Yann Arthus-Bertrand ... Let ibisů rudých (Pedernales, delta Amacuro, Venezuela) Zpočátku své kariéry se Bertrand specializoval na fotografování zvířat, dokonce na tři roky odjel do Keni, kde se věnoval studiu chování a fotografování lvů. Až časem se zaměřil na letecké fotky a založil vlastní fotobanku jménem Altitude zaměřenou právě na fotografie z nadpozemských výšin. Do Keni se později vrátil znovu, aby krásu země zvěčnil i z výšky... Plameňáci růžoví (jezero Nakuru, Keňa) Letecká fotografie. Úžasná fotografická disciplína, která rozšiřuje obzory všem těm, kteří nemají tu možnost vidět svět, jeho krásy a barvy z výšky. A že je o co stát! Zvlášť zachytí-li tuto kr...

překvapeně: Někdo se na mě dívá z trávy! tázavě: Komu asi uletěl? poučeně: Přiletěl až z Německa! velmi překvapeně: Uletěl skoro tři sta kilometrů?! pesimisticky: Takhle končí všechny (dětské) touhy, sny, naděje...

Nemusela bych se přiblbe usmívat, když si náhodou vzpomenu na něj. Na toho novějšího a barevnějšího . Viděla jsem ho jen dvakrát... a podruhé jsem ho navíc už ani nepoznala... :D Asi mě hřeje tak vidina modroučkého sníčku, který možná bude a možná nebude... Minule, jsou to asi dva týdny, jak jsem si fakt nebyla jistá tím, jestli je to on a nebo ne, tak jsem se za ním několikrát ohlédla. Za prvé, abych zjistila, je či není to on, a za druhé, i kdyby to nebyl on, tak se mi prostě líbil. Ostatně, kdyby nebyl, tak by nebylo špatný mít dva idoly! :))) Každopádně ohlížela jsem se příliš nápadně, protože mi po chvíli gestikuloval na pozdrav. Tak jsem se seznámili. A potřetí už ho určitě poznám, budu-li mít tu příležitost! ;)