Sen je jak dětská omalovánka

aneb Jaké barvičky chybí panu barevnějšímu

O tom, že je snění mou oblíbenou činností, mám důkaz, pokud si ho žádáte a ještě jste si toho u mě na blogu nevšimli. O snech jsem psala článek hned pátý den mého blogování! Dnes tedy ještě jednou - na téma týdne - a aktuálně; doba se změnila, ale ne příliš... ;)

kurzívou poznámky k článku, méně či více významné glosy

modře části velmi osobní, klidně je přeskočte ;)

Většinu snů, které se odehrávají v mé hlavě v noci, si asi ani vůbec nepamatuji. I na ošklivé noční můry, které mě vprostřed noci vytrhnou ze spánku, rychle zapomínám a, ač nerada, rychle se mi ztrácí z mysli i ty krásné sníčky, které se mi zdají nad ránem, kdy ještě napůl spím, ale napůl jsem už vzhůru...

Ovšem ty, jejichž scénář vymýšlím po probuzení a kdykoliv během dne, ty nezapomínám! Na jejich obsahu lpím a nikdy se je vzít nedám!!! Bráním si je zuby nehty; jediné, co je může ohrozit, je má snaha je zhmotnit.

---

Tuším, že tenhle článek nebude tak moc o snech jako o mé erotomanii... :D

A propos film Má mě rád, nemá mě rád, který mě tak dostal, jsem si nedávno pustila znovu... přesně se hodí k dnešnímu tématu, alespoň z mého úhlu pohledu.

Kdo znal mého anděla ve světle modré košili z vyprávění, znal, kdo neznal, neznal. Doba se změnila. Anděl je pryč a s ním i jeden velký sen. Kdy přesně ten sen skončil? Asi až tehdy, když jsem si uvědomila, že ho nikdy víc neuvidím. Ale zdá se, že mám sen nový, i když jsem si říkala, že to nebude tak snadné, protože anděl byl jen jeden. Možná jsem po něm tak moc toužila, že jsem hledala tak dlouho, až jsem si ho našla.

Pan barevnější. Viděla jsem ho všehovšudy čtyřikrát a voilà... mít zase sen je tak prima!

A s ním nadšení, očekávání a těšení se na reálná setkání.

Zatím je to hodně zvláštní, jsem velmi zmatená. A nejvíc z toho, že už teď netuším, co z toho je sen a co je realita.

Když jsem ho viděla prvně, strašně hezky se smál a tím si mě získal. Krásný mužský úsměv mě neskutečně rozněžňuje.
Podruhé, s jistým odstupem času, jsem ho ani nepoznala, ale o tom už jsem Vám vyprávěla tady.
Do třetice už jsem nepochybovala o tom, že je to tentýž muž, ale stejně jsem jeho vizáží byla znovu překvapená. Ne snad, že by nepříjemně, ale neodpovídalo to tomu snovému a hlavně opět ani tomu usměvavému... ale bylo tak strašně milé, že mi mával na pozdrav! :)

Posledně jsem ho viděla jen z dálky, ale zato jsem měla dost času si ho prohlížet nepozorovaně. A zase jsem tam postrádala to propojení mého snu s realitou. Tedy ne že by ten sen měl nějak mnoho konkrétních obrysů, ale nesouhlasil ani středobod.

Barevnějšímu chybělo pár barevných odstínů. Srdcově rudá, usměvavě zářivá a pár odstínů modré.

Ale stačí se zasnít..............

...

Sen je tak trochu jako omalovánka. A čím více barviček máte, tím je výsledný obrázek možná ne hezčí, ale barevnější rozhodně. Jak si ho omalujete, takový ho máte! A používáte k tomu přece jen ty nejkrásnější barvičky! No, však si omalovánky z dětství dobře pamatujete! Snění navíc není ohraničené velikostí stránky a tu můžete domalovat tu a tu ono. Schopnější snílci zvládnou velkoformátové dílo v životních velikostech...

Středobod, v té omalovánce obrysy daný, zůstává a okolní svět je jak z pohádky, hollywoodského trháku či filmu dle Rosamunde Pilcher v horším případě - ač vyznavačka Viewegha (už se strašně těším na Biomanželku, která vychází příští týden!), někdy bych si ten prvoplánový konec nechala líbit. Každou chvilku maluju dál a dál. Nemeškám ani chvilku, pastelky mám stále s sebou, i když to někdy vypadá, jako bych nosila kýble plné barvy... :D

Horší však je ten následný střet s realitou. Kdybych fakt byla erotomanka nebo psychopatka, jak mi tu onehdá někdo řekl (nikdy jsem to nezapomněla, zde to bylo a právě kvůli snům, které jsem měla a o kterých jsem jako ostatně nejednou psala), tak nejen, že by byly mé sny v životní velikosti, ale realita by mě nesužovala a jednala bych pouze dle mých snů. Ale jestli někdo anděla pronásledoval, nebyla jsem to já. Už jsem to tu jednou říkala, že kvůli exmilence musel změnit práci, ale od té doby jsem to slyšela v několika další verzích.

Takže já fakt nejsem psychopatka. Já ne! :D Zvlášť, když jsem shlédla tenhle pořad o stalkingu, si to nemyslím. Jen k té erotomanii, rozumějte přesvědčení, že mě někdo miluje či teprve milovat bude (podrobnější vysvětlení zde), se částečně hlásím... :)

A on mě milovat bude!!! :D :D :D

Jsem snílek či erotomanka - říkejte si tomu jak chcete! ;) - a jsem tomu ráda, bez snů by svět byl trochu fádní a nudný, alespoň ten můj...