Chtěla bych věřit těm svým fantasmagóriím!
Touhle myšlenkou to začalo a už chvíli mi to hlavou vrtalo...
Bylo to před týdnem. Jela jsem do práce, pospíchám jako každé ráno, ale nebránilo mi to sledovat, co kde lítá. Teda ony neletěly. Stály jedna vedle druhé na vozejku a dívaly se skrz šprincle. Moc toho vidět nemohly, protože jako obvykle ve městě, kde pracuji, byla mlha.
Víc bych nad těmi dvěma kravami možná nepřemýšlela, kdybych asi o dvě hodiny později nezahlédla tentýž traktor se stejným vozejkem. Ony nikde. Přimělo mě to prostě k zamyšlení, kam je traktorista asi zavezl... co se s nimi stalo...
Na jatka ne. Žádná tím směrem nejsou.
V době umělé inseminace nejely navštívit ani dobře rostlého býka. Navíc ve trojce?
Víc možností mě nenapadlo. Můj muž, kterého jsem se na to nejednou ptala, říkal, že je prostě vezli do jiného kravína. Mohlo to tak být...
Ale já jsem je dneska našla, když jsme byli pouštět draka... to je určitě jedna z nich!!!
Do přírody je odvezli, na kopec do Českého ráje, na čerstvý vzduch...
Měla jsem nad tím přestat přemýšlet. Chtěla jsem ještě dopsat, že ten traktor jel přesně tím směrem, kde jsem dnes byla. Ale já jsem přece dneska jela úplně jinudy... hmmm... tak nic.
Život by byl jednodušší, kdyby se na všechno dala aplikovat dětská logika!
Komentáře
Okomentovat