Zažít něco (s)nového!

aneb Konečně léto! Práci jsem trochu flákala a déle než do dvou jsem tam vydržela tento týden jednou, respektive v tom teple se v podkrovní kanceláři bez izolace a klimatizace vydržet nedalo. Jediné pro mě vhodné místo bylo na skále nad lomem a jen co jsem zase začala cítit to vedro, tak z osušky hop do vody . Krásný týden to byl! Tepla byla trošku víc, ale fakt jsem si nestěžovala... ... tedy krom úterka, kdy jsme jely do Prahy. Do divadla jsem nakonec vzala letní šatičky , výlet po Praze jsem kvůli teplu zavrhla a vyrazily jsme až odpoledne. Cesta pohodová, díky otevřeným okýnkům ani žádné nesnesitelné teplo. Ovšem Černý Most nás přivítal betonovým vedrem, před kterým jsem se na chvíli skryly do metra. To je něco pro milovníka průvanu! Ukončete výstup a nástup a opusťte chlad podzemí. Slunce nízko nad Petřínem pálí do očí a před vedrem se není kam schovat (jo už chápu, proč všichni na to vedro tak nadávají!). Naštestí v divadle se zdálo být velmi příjemně... ovšem co s tím udělal dav...

Jestli nejsilnějším zážitkem minulého týdne byl sen, co bude asi následovat? Snění trvalo, ovšem byly to spíš noční můry (o mé nadřízené, divném kolegovi, divokých koních a lidech, které jsem dávno neviděla) a ne romantické sníčky. Škoda! Radost jsem měla z toho, že konečně začalo léto; kazilo mi to však to uvědomění, že touto dobou tu bude už spíš jen takový záchvěv. Ale krásný záchvěv! :) Letní předehra se konala v neděli. Na odpoledne se ukázalo sluníčko a hřááááálo. Deštivé pondělní odpoledne jsem strávila u kamarádky s malou holčičkou, v úterý návštěva babi a konečně ve středu brzo z práce a hurá na sluníčko a plavat. Ve čtvrtek práce až do večera, mezitím shánění zmrzliny a po práci večerní plavání (nemohla jsem si nechat ujít). Včera jsem se šťastně vyhnula dvěma vééélkým přeháňkám, ale jako bych je očekávala, nevzala jsem si ráno své úžasné kožené červeno-bílo-černé sandálky, ale crocsky za stopade - chodila jsem kaluž nekaluž (a kaluže máme u nás v práci opravdu ošklivě špina...

Každý den přibližně do půl čtvrté jsem v práci. V pondělí jsem šla po práci plavat, v úterý také, ve středu jsem navštivila babi, ve čtvrtek jsme byli s drahým na koncertě polské skupiny W Tym Sęk a včera na pátečním nákupu a pak hledat kukuřičné pole. Až na ten koncert nebyl ten týden ničím výjimečný. Koncert nebyl špatný, jen mě trochu unavovala ta snaha pochytit něco z polštiny... a stejně se to nepovedlo... Ovšem ten koncert nebyl tím zážitkem. Ten následoval až v noci ze včerejška na dnešek... Měla jsem sen. Jako by vůbec neuplynul ten rok, co jsem pana anděla neviděla (a marně hledala okouzlení jinde), a ani ten předchozí, kdy mě trápila existence melírové krásky... zase byl jen On a já (a můj muž)... :) Zase jsem se po panu andělovi sháněla, ale ne a ne ho najít. Tabu před mužem žádná, tak mu trochu smutně říkám: "Nemůžu Josku nikde najít..." A kdo se neobjevil za rohem a kdo zase slyšel, co slyšet neměl ? Byl tam! Zato můj muž už ne a tak mi to pan anděl mohl všechno ...

Někdy v květnu, naladěná jarním sluníčkem, jsem si jich zakoupila slušnou zásobu: velkou lahev tělového mléka s SPF 6 a menší krémíky s vyšším ochranným faktorem na ramena a obličej. Už si vzpomínám, to nebylo jen naladění, ale i popálení prvním slunkem. Osvícení. Duchodní i břišní. A přikoupila jsem tehdy i chladivý gel s panthenolem. Na letní sezónu jsem se tedy vybavila dobře. A teď čekám, kdy to všechno využiju (pokud by neklaplo to zářijové moře)... Ne že bych nechodila k vodě, to chodím. V uplynulém týdnu to bylo dokonce denně (Někdy tu stovku letních kilometrů naplavat musím!). Voda naštěstí studená není a třeba v dnešním deštíku mělo to plavání moc hezkou atmosféru... jen já, splývající s vodou, a hudebně-vizuální dešťové představení všude kolem. Krása! Ale opalovacích krémů netřeba. Nutno však podotknout, že létu ještě dávám šanci! V Tescu ve výprodeji jsem si koupila nové plavky, respektive jen plavkové kalhotky (vršek jsem na sobě stejně letos měla jen párkrát) - za třicet š...

... malinovku! :)

Nesmělý klučík to byl. Sympaťák, slušňák, trošku naivní, možná i romantik. Ostatně byl takový jako mnoho z nás v určitých letech, ale někteří o tu naivitu a nesmělost přicházíme rychleji. Jemu vydržela poměrně dlouho, ale proč ne? Zamiloval se. Teď je však nutné se zamyslet: Byl skutečně tím sympaťákem, slušňákem, naivkou a romantikem nebo jeho výběr svědčil o tom, že je to jen vypočítavej chlap? Možná to byla náhoda, že tou vyvolenou byla příbuzná jeho šéfa. Krom starší, rozvedené přítelkyně, získal i lepší pracovní post a víc peněz. Měli se rádi a měli ty správně konexe. Časem spolu utvořili pracovní tým a svou lásku sdíleli ve společné kanceláři. Pak se přestali mít rádi. Úžasná pracovní atmosféra byla tatam. Tou dobou v kanceláři sdíleli vzájemnou nenávist. Lásku sdílel jinde. S jinou. S mladší. A sdílení to bylo hodně intenzivní. Měl se stát tatínkem. Ukázal se jako sympaťák, slušňák a zodpovědný chlap a už nechtěl tu kancelář, ani ten pracovní post, ani ty peníze. Ovšem jakmile ...