Zažít něco (s)nového!

Fotodokumentaci k tomu nemám, ale všechno se to stalo. Ještě před rokem bych tomu možná sama nevěřila... když v létě čtrnáctiletá neteř přišla s nápadem, že mě bude učit lyžovat, neměla jsem s tím problém, vždyť to je až za půl roku! ona ale přesně tyhle věci nezapomíná a asi před čtrnácti dny s tím přišla znovu a včera mi volala, že tedy dnes jdeme... a já přece nechci být za sraba! :) půjčili mi lyže, boty i rukavice, vyměnili moje prý úplně nevhodné ponožky za podkolenky, věnovali oteplováky, které už všem byly velké a chtěli je prý věnovat na charitu, a usoudili, že kalhotky, podprsenku, tričko, mikinu a bundu a čepici s bambulí si mohu nechat vlastní... zakoupili jsme si jízdenky na dětský provazový vlek, kde je normální, že jezdí jeden velký dospělý s malým dítětem, takže my dvě slečny jsme tam skoro zapadly :D co na tom, že menší učila lyžovat větší... během hodiny jsem zvládla techniku pluhu a obloučků - na slalomové dráze se zvířátky :) - a spadla jsem jen dvakrát, takže moje ...

Asi nejsem jasnovidka, když dokážu přesně odhadnout, co teď děláte. Čtete. Čtete, co jsem napsala. Vy čtete, já píšu. Psát jsem se naučila asi jako všichni krátce poté, co mi bylo šest. Ve psaní jsem nikterak nevynikala, spíš naopak, ze psaní jsem měla trojku; o pár let později ze psaní na stroji jsem měla dokonce dostatečnou. Sice ne dokonale, ale techniku psaní rukou i všema deseti na klávesnici jsem zvládla. Ani nevím, co bych dělala, kdyby ne. Píšu pořád. V práci maily, po práci soukromé maily a tenhle blog a hlavně, kdykoliv a kdekoliv, píšu, když si chci něco zaznamenat (zážitky, pocity) nebo když se chci z něčeho "vypsat". Je to taková terapie psaním. Chcete ukázku? Naposledy, ve středu jsem si napsala: "Něhu v očích, úsměv na jeho tváři nebo ani to ne. Jen jeho. Tolik jsem toužila po krátkém setkání nebo alespoň zamávání. Ale nedočkala jsem se ničeho. Jen jsem ho viděla z okna, jak odjížděl z areálu… a on za volantem autobusu, v tom svém véčkovém svetru, pod kter...

Mám nové hodinky! :) Dalo by se říct, že jsou obyčejné: mají ciferník, mají hodinovou ručičku, mají minutovou ručičku, mají i vteřinovou ručičku a tyto ručičky se každá ve svém tempu nepřestávají otáčet kolem dokola; neobyčejné jsou jen v tom, jak koukavé ty růžové sportovní hodinky jsou! Prostě láska na první pohled. A radost z nich mám o to větší, že se hodí k mé nové halence! Abyste rozuměli, halenka nemá rukávy a i přes tu růžovou kostku vypadá stejně jako hodinky strašně drsňácky... tedy pokud něco růžového může být drsňácké. Ale podle mě jo! Takové jemně či něžně či roztomile drsňácké... :))) Černý ciferník má čtyři centimetry v průměru a krásně mu kontrastují růžové ručičky a růžový řemínek hodinek. Ten je dva centimetry široký a dvacet čtyři centimetry dlouhý a je vyrobený z měkkoučkého silikonu, díky kterému je skutečně velmi příjemné mít tyto hodinky na ruce. A hodí se i k mému novému tričku! ;) Jediné, co mohu hodinkám vytknout a co mě po vybalení z balíčku překvapilo, jsou...

Ani později, ani jinde (Delphine de Vigan) - až do poslední stránky se zdá, že je to typická "prvoplánovka"; vlastně nevím, proč jsem si tím happy endem byla tak jistá, když už titul říká "ani později, ani jinde", ale na závěr přichází překvapení, němý úžas a povzdech, při kterém si pomyslíte "c'est la vie" Deník Bridget Jonesové (Helen Fielding) - klasická bible pro single třicátnice, pobaví a dodá Vám naději, že i Vy potkáte svého Darcyho, když ho našla tak trochu švihlá Bridget, kterou bych mimochodem chtěla za kamarádku... Láska je jen slovo (Johannes Mario Simmel) - podle mě největší knižní love story, tak krásná, tak smutná, tak dojemná Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) - kouzelná krásně ilustrovaná knížka s neobyčejným vyprávěním o princi pocházejícím z malé planety, který objevuje krásy a pravdy světa a my je můžeme objevovat společně s ním Manžel na objednávku (Catherine McKenzie) - jeden z těch originálnějších milostných románů, kter...

Zdravte, proste, děkujte! Když jsem byla malá, učili mě pozdravit, poprosit a poděkovat a jsem ráda, že mě to i úspěšně naučili. Poslední dobou potkávám mnoho lidí, kterým je toto zcela cizí, a nikdy neobjevím, zda to náhodou nejsou skvělí lidé, protože jsem je jejich vlastním přičiněním předem odepsala. Říkejte mi Leni! Oslovujme se jmény, dodává to komunikaci osobnější ráz. Já nejenže nemám problém s tím, když mi klidně i cizí lidé vykají a přesto mě oslovují jménem, ale líbí se mi to! Sama to používám, ale jen v případě lidí, které trochu znám. Často se mi stává, když stojím v supermarketu frontu u kasy, že si přečtu jméno prodavačky, pokud má jmenovku, a mám nutkání ji oslovit jménem, třeba když ji zdravím nebo děkuji, ale zatím jsem nikdy neměla odvahu... a přitom by ji to třeba mohlo potěšit... Co myslíte? Usmívejte se na mě! Někde jsem četla nebo slyšela, že úsměv nic nestojí, ale znamená mnoho. S tím nelze než souhlasit. A já jsem v tom dobrá! Jsem nesmělá introvertka a slova ...

Malého prince mám moc ráda, takže mi udělalo radost, když jsem zjistila, že se připravuje animovaná filmová verze. Premiéra je plánována na 7. října tohoto roku. Až za deset měsíců; ale po shlédnutí traileru musím říct: hurá, mám se zase na co těšit! :)

buďte pohledný muž přibližně o patnáct let starší než slečna Lenka a mějte okouzlující úsměv, kterým nešetřete, když nesmělou, takřka asociální slečnu Lenku potkáte, buďte milý a alespoň trochu si jí všímejte, ale jednoho dne (například po čtyřech a půl rocích) tu hru ukončete nebo naopak velmi přehrávejte, prostě chovejte se pro slečnu Lenku zcela nepochopitelně a jinak než doposud nevoňte vyprávějte slečně Lence, že se spoustu let nestýkáte s dcerou, protože je po mamince a po babičce a, protože promiskuita je dědičná, štetky jsou všechny tři, a že než jí finančně přispět na studijní cestu, pojedete raději někam sám nechte slečnu Lenku přečíst si SMS zprávy, které si se svou dcerou vyměňujete a ve kterých nepíšete dceři věci popravdě plynule na to navažte vyprávěním o množství alkoholu zkonzumovaném, zatímco na Vánoce očekáváte svého syna říkejte tolik nepravd, že se v nich sami ztrácíte, a poznámky slečny Lenky o tom, že je něco jinak, přecházejte přecházejte cokoliv, co chce slečna...