Jak potěšit slečnu Lenku úplnými maličkostmi
- Zdravte, proste, děkujte!
Když jsem byla malá, učili mě pozdravit, poprosit a poděkovat a jsem ráda, že mě to i úspěšně naučili. Poslední dobou potkávám mnoho lidí, kterým je toto zcela cizí, a nikdy neobjevím, zda to náhodou nejsou skvělí lidé, protože jsem je jejich vlastním přičiněním předem odepsala.
- Říkejte mi Leni!
Oslovujme se jmény, dodává to komunikaci osobnější ráz. Já nejenže nemám problém s tím, když mi klidně i cizí lidé vykají a přesto mě oslovují jménem, ale líbí se mi to! Sama to používám, ale jen v případě lidí, které trochu znám. Často se mi stává, když stojím v supermarketu frontu u kasy, že si přečtu jméno prodavačky, pokud má jmenovku, a mám nutkání ji oslovit jménem, třeba když ji zdravím nebo děkuji, ale zatím jsem nikdy neměla odvahu... a přitom by ji to třeba mohlo potěšit... Co myslíte?
- Usmívejte se na mě!
Někde jsem četla nebo slyšela, že úsměv nic nestojí, ale znamená mnoho. S tím nelze než souhlasit. A já jsem v tom dobrá! Jsem nesmělá introvertka a slova mi často docházejí a tak se občas jen usmívám. A je velmi milé, když se na někoho usmějete a ten někdo, ať je to kdokoliv, vám ten úsměv vrátí. Přidávejme úsměvy třeba k pozdravu, podtrhněme jimi naše sdělení okolí a nebo se usmívejme na cizí lidi na ulici klidně jen tak, když je nám na světě hezky... Usmívejme se a úsměvy vracejme!
- Nenuťte se do ničeho z toho, pokud by vám to bylo nepříjemné. Hlavně se nepřetvařujte!
Komentáře
Okomentovat