Zažít něco (s)nového!

Mám nové hodinky! :) Dalo by se říct, že jsou obyčejné: mají ciferník, mají hodinovou ručičku, mají minutovou ručičku, mají i vteřinovou ručičku a tyto ručičky se každá ve svém tempu nepřestávají otáčet kolem dokola; neobyčejné jsou jen v tom, jak koukavé ty růžové sportovní hodinky jsou! Prostě láska na první pohled. A radost z nich mám o to větší, že se hodí k mé nové halence! Abyste rozuměli, halenka nemá rukávy a i přes tu růžovou kostku vypadá stejně jako hodinky strašně drsňácky... tedy pokud něco růžového může být drsňácké. Ale podle mě jo! Takové jemně či něžně či roztomile drsňácké... :))) Černý ciferník má čtyři centimetry v průměru a krásně mu kontrastují růžové ručičky a růžový řemínek hodinek. Ten je dva centimetry široký a dvacet čtyři centimetry dlouhý a je vyrobený z měkkoučkého silikonu, díky kterému je skutečně velmi příjemné mít tyto hodinky na ruce. A hodí se i k mému novému tričku! ;) Jediné, co mohu hodinkám vytknout a co mě po vybalení z balíčku překvapilo, jsou...

Ani později, ani jinde (Delphine de Vigan) - až do poslední stránky se zdá, že je to typická "prvoplánovka"; vlastně nevím, proč jsem si tím happy endem byla tak jistá, když už titul říká "ani později, ani jinde", ale na závěr přichází překvapení, němý úžas a povzdech, při kterém si pomyslíte "c'est la vie" Deník Bridget Jonesové (Helen Fielding) - klasická bible pro single třicátnice, pobaví a dodá Vám naději, že i Vy potkáte svého Darcyho, když ho našla tak trochu švihlá Bridget, kterou bych mimochodem chtěla za kamarádku... Láska je jen slovo (Johannes Mario Simmel) - podle mě největší knižní love story, tak krásná, tak smutná, tak dojemná Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) - kouzelná krásně ilustrovaná knížka s neobyčejným vyprávěním o princi pocházejícím z malé planety, který objevuje krásy a pravdy světa a my je můžeme objevovat společně s ním Manžel na objednávku (Catherine McKenzie) - jeden z těch originálnějších milostných románů, kter...

Zdravte, proste, děkujte! Když jsem byla malá, učili mě pozdravit, poprosit a poděkovat a jsem ráda, že mě to i úspěšně naučili. Poslední dobou potkávám mnoho lidí, kterým je toto zcela cizí, a nikdy neobjevím, zda to náhodou nejsou skvělí lidé, protože jsem je jejich vlastním přičiněním předem odepsala. Říkejte mi Leni! Oslovujme se jmény, dodává to komunikaci osobnější ráz. Já nejenže nemám problém s tím, když mi klidně i cizí lidé vykají a přesto mě oslovují jménem, ale líbí se mi to! Sama to používám, ale jen v případě lidí, které trochu znám. Často se mi stává, když stojím v supermarketu frontu u kasy, že si přečtu jméno prodavačky, pokud má jmenovku, a mám nutkání ji oslovit jménem, třeba když ji zdravím nebo děkuji, ale zatím jsem nikdy neměla odvahu... a přitom by ji to třeba mohlo potěšit... Co myslíte? Usmívejte se na mě! Někde jsem četla nebo slyšela, že úsměv nic nestojí, ale znamená mnoho. S tím nelze než souhlasit. A já jsem v tom dobrá! Jsem nesmělá introvertka a slova ...

Malého prince mám moc ráda, takže mi udělalo radost, když jsem zjistila, že se připravuje animovaná filmová verze. Premiéra je plánována na 7. října tohoto roku. Až za deset měsíců; ale po shlédnutí traileru musím říct: hurá, mám se zase na co těšit! :)

buďte pohledný muž přibližně o patnáct let starší než slečna Lenka a mějte okouzlující úsměv, kterým nešetřete, když nesmělou, takřka asociální slečnu Lenku potkáte, buďte milý a alespoň trochu si jí všímejte, ale jednoho dne (například po čtyřech a půl rocích) tu hru ukončete nebo naopak velmi přehrávejte, prostě chovejte se pro slečnu Lenku zcela nepochopitelně a jinak než doposud nevoňte vyprávějte slečně Lence, že se spoustu let nestýkáte s dcerou, protože je po mamince a po babičce a, protože promiskuita je dědičná, štetky jsou všechny tři, a že než jí finančně přispět na studijní cestu, pojedete raději někam sám nechte slečnu Lenku přečíst si SMS zprávy, které si se svou dcerou vyměňujete a ve kterých nepíšete dceři věci popravdě plynule na to navažte vyprávěním o množství alkoholu zkonzumovaném, zatímco na Vánoce očekáváte svého syna říkejte tolik nepravd, že se v nich sami ztrácíte, a poznámky slečny Lenky o tom, že je něco jinak, přecházejte přecházejte cokoliv, co chce slečna...

Děkuji všem, kteří sem na návštěvu chodí pravidelně, a budu se těšit, že zajdete i v příštím roce! Snad se mi povede nachystat pro vás vybrané lahůdky, ale záleží na životě/osudu/vyšší moci/krásném Romanovi (nehodící se škrtněte; a já přemýšlím zda po včerejšku nepřeškrtnout překvapivě ten poslední bod - ani k tomu zatím nemám tolik slov, abych o tom napsala něco víc ), kdy a jak se budou servírovat... :) Přeji vám krásný nový rok, hodně zdraví, lásky, štěstí a spokojenosti... a zažijte něco snového! ;)

Sobota podvečer, řekla bych odpoledne, ale venku je brzo tma. V koupelně si svítím, abych dobře viděla na barvu svých vlasů. Když jsem byla malá, byla jsem blonďatá , časem vlasy ztmavly... možná by se tomu dalo říkat tmavě plavá nebo světle hnědá s pramínky téměř blond od sluníčka vyšisovaných vlasů. Co by teenagerka jsem s barvami experimentovala hodně, ale později už moc ne - maximálně jsem si je nechala "rozjasnit" melírem nebo jsem si občas aplikovala nějaký zlatý odstín, ale jen v takové intenzitě, aby to házelo odlesky. A takový byl záměr, když jsem si před půl rokem nebo je to možná ještě déle kupovala "zlatou blond". Včera na tu krabičku v rámci vánoční nudy došlo. Že není něco dobře mi bylo jasný, už když jsem si barvu z vlasů spláchla a sušila si je, a tušila jsem, že až to uschne a uvidím to v denní světle bude to ještě horší. Byla jsem skoro blond! A to se mi teda nelíbilo ani trochu. Bylo nutné vyrazit na nákup, dovézt si domů novou krabičku a ztmavit....