Moment 52/52

Sobota podvečer, řekla bych odpoledne, ale venku je brzo tma. V koupelně si svítím, abych dobře viděla na barvu svých vlasů. Když jsem byla malá, byla jsem blonďatá, časem vlasy ztmavly... možná by se tomu dalo říkat tmavě plavá nebo světle hnědá s pramínky téměř blond od sluníčka vyšisovaných vlasů. Co by teenagerka jsem s barvami experimentovala hodně, ale později už moc ne - maximálně jsem si je nechala "rozjasnit" melírem nebo jsem si občas aplikovala nějaký zlatý odstín, ale jen v takové intenzitě, aby to házelo odlesky. A takový byl záměr, když jsem si před půl rokem nebo je to možná ještě déle kupovala "zlatou blond". Včera na tu krabičku v rámci vánoční nudy došlo. Že není něco dobře mi bylo jasný, už když jsem si barvu z vlasů spláchla a sušila si je, a tušila jsem, že až to uschne a uvidím to v denní světle bude to ještě horší. Byla jsem skoro blond! A to se mi teda nelíbilo ani trochu. Bylo nutné vyrazit na nákup, dovézt si domů novou krabičku a ztmavit. Barva na sobotní večer se jmenuje "karamel - čokoláda", na mokrých vlasech a za umělého osvětlení to nevypadá špatně, ale rozhodně až zítřejší ráno...

Určitě nejsem jediná, kdo během tak krátkého časového úseku dvakrát změnit barvu vlasů. Řekněte, že ne!!! :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka